Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
To byl dneska den. Všichni jsou unavení, nejvíc maminky a tatínkové, ale děti přesto chtějí slyšet pohádku. Co s tím? Je to lehké. V takových případech pomohou krátké pohádky, které rychle odsýpají, a přesto neztrácí nic ze svého kouzla. Jestli se už těšíte do postele, přečtěte si krátkou pohádku, dejte si pusu na dobrou noc a hurá do hajan. Na dlouhou pohádku bude čas zase příště.
Taneční veselice na mýtince pod starou osikou, kterou Chytrouška vymyslela a zorganizovala, byla pro lesní zvířátka něčím novým a nebývalým. Měla veliký ohlas. Všude po lese se o ní mluvilo, a tak nezůstalo jen při jedné zábavě. Došlo i na další a zúčastňovalo se jich čím dále více a více zájemců. Z Chytroušky se postupně stávala velmi vážená osobnost.
Pokračovat ve čtení →
Když se v kalendáři objeví měsíc říjen, v hájovém lesíku se konají podzimní radovánky. Veverky pořádají velkou hostinu a zvou na ně všechna zvířátka z lesa. Doprostřed mezi stromy umístí stůl a ten vyzdobí samými dobrotami a hezkými říjnovými věcmi. Například tam můžeš vidět lísky, oříšky, šišky, jeřabiny, ale taky džem z horkých šípků anebo sušená jablíčka. Těm se říká křížaly. Na hostinu se vždycky všechna zvířátka těší. Ale nebylo tomu tak vždycky.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý chlapeček, který se jmenoval Kristián. Blonďatý chlapeček nejvíc na světě miloval pohádky, nejvíc však ty, které mu každý večer před spaním vyprávěla jeho maminka. Kristiánek poslušně ležel večer ve své postýlce, přikrytý až po uši teplou peřinkou a poslouchal kouzelný příběh na dobrou noc, který mu vyprávěla jeho maminka.
Pokračovat ve čtení →
Za zeleným údolím v malované vesnici žije několik dětí. Všechny mají rády jednu hru. Fotbal. Každý den všichni kopou do míče, zkoušejí kličky, nahrávky, ale hlavně se učí spolupracovat a být kolektivní hráči. Fotbal není jen o tom kopat do balónu a dávat rány, je to o týmu. O tom, že hráči se musejí naučit spoléhat jeden na druhého a přihrávat si. O tom se přesvědčily i děti z malované vesnice. Stalo se to nedávno na podzim.
Pokračovat ve čtení →
„Dorotko, učesej si vlásky,“ povídala maminka rozcuchané hnědovlasé holčičce.
„Mně se nechce, mami. Vždyť si jdeme hrát s holkama ven.“
Pokračovat ve čtení →
Existuje dům, ve kterém žijí jen pejsci. Lidé se tam o ně chodí starat. Dávají jim najíst, ošetřují je a hladí. Bydlí tam pejsci, kteří nemají svého pána. Jsou opuštění. Aby se nemuseli potulovat, žijí právě v takovém útulku, kde je o ně postaráno. Občas do psího domu někdo zajde, vybere si opuštěného pejska a vezme si ho domů. Takhle to udělala i Anička a její maminka.
Pokračovat ve čtení →
Chytrouška se dlouho trápila tím, co se stalo malému prasátku Andulce. No ale copak za to mohla? Copak mohla tušit, že lidé jsou tak neukáznění a nechávají v lese po sobě takový nepořádek? Nemohla se s tím smířit, a tak se rozhodla dát věci do pořádku.
Pokračovat ve čtení →
Vůně ti může hodně připomenout. Když si přičichneš k upečenému koláči, možná si vzpomeneš na nedělní odpoledne u babičky, která tak ráda pekla. Když si přivoníš ke květinám, možná si vzpomeneš na maminku, která si tak ráda dávala květiny do vázy na okno. Různé vůně znamenají různé vzpomínky. O tom se přesvědčila i malá veverka Barka.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na krásnou princeznu Auroru, která žila na hradě spolu se svým otcem, mocným a pyšným králem Ohrnosem. Princezna však viděla ve svém otci i to dobré a velmi chtěla otevřít jeho zamrzlé srdce. Věděla, že to musí změnit, nechtěla přece, aby se ho všichni na hradě báli.
Pokračovat ve čtení →
Na červené střeše za vysokým komínem žil kocour Pacík. Měl huňatý stříbrný kožíšek a mlsný jazýček. Pacík nikdy nesnědl žádnou myš, ani ptáčka, ani žádné jiné zvíře. Byl s nimi kamarád. On měl rád jiné laskominy. Chodil si do domečku za svými lidmi na salámky, slaninku a mléko.
Pokračovat ve čtení →
Za horami dolinami se tyčil velký hrad. Na velkém hradě vládl mocný starý král Ohrnos, který tam žil se svojí krásnou dcerou Aurorou. A právě toto zvláštní jméno krále hodně vystihovalo. Král byl velmi mocný, namyšlený a vždy chodil s nosem nahoru, inu nad všemi se povyšoval a ohrnoval nos.
Pokračovat ve čtení →
V malém domku blízko lesa žil se svými rodiči malý chlapec. Jmenoval se Daniel. Hnědé vlasy měl na hlavě jak vrabčí hnízdo a oči korálově modré. Věčně odřená kolena. Stále vymýšlel nějaká dobrodružství. Kolem svého domku měl pěknou zahrádku plnou zeleniny. Pomáhal mamince se o ni starat, okopával záhonky, zaléval rostlinky a trhal plevel.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička, které všichni říkali Červená Karkulka – podle čepečku z červeného sametu, který nosila. Žila spokojeně s maminkou a tatínkem, kteří ji měli moc rádi, ostatně jako všichni, protože byla hodna a milá. Karkulka měla ještě milovanou babičku, která bydlela na kraji lesa.
Pokračovat ve čtení →
Ve škole v Malinové ulici se měl brzy konat Halloween. A to znamená, že celá škola byla převlečená do hrozivého šatu. A holčička jménem Sára se už nemohla dočkat! Těšila se na párty v její třídě, kde se ona i její spolužáci převlečou za strašidla či hrozivá monstra.
Pokračovat ve čtení →
Když se v noci podíváme na oblohu, vidíme krásně blikající světýlka. Nejsou to však obyčejná světýlka, vysoko na obloze nad námi se totiž rozprostírá moře plné hvězd. Právě tato blikající světýlka jsou krásné hvězdy, které nás z vesmíru sledují.
Pokračovat ve čtení →