Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
Byla jednou jedna princezna, která velmi krásně zpívala. Každé ráno si stoupla do okna v zámku svého otce a zpívala. Její hlas se rozléhal po celém království. Lidé zvedali hlavu od práce a usmívali se. Hned jim šla práce rychleji od ruky, když slyšeli tak krásný hlas.
Pokračovat ve čtení →
Byl den dětí a Matyáš se spolu s rodiči vydal do pohádkového lesa. Podaří se mu zachránit princeznu, uvězněnou zlým kouzelníkem v jeho hrádku?
Pokračovat ve čtení →
Děti, určitě si vzpomínáte na příběh o zlé královně, čarodějnici Zeldě, která začarovala svou krásnou dceru, princeznu Julii. Zlá čarodějka ji totiž proměnila v holubici a tím princezna ztratila i svoji moc kouzlit. Princezna Julie léta čekala, než ji někdo vysvobodí. Když se o tom doslechl princ Kristián z nedalekého království, rozhodl se, že krásnou Julii zachrání.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno pradávno v jednom velkém zámku žila zlá královna, čarodějnice Zelda. Královna Zelda ovládala všelijaká kouzla, a právě proto vládla celému zámku. Všichni se její magie báli.
Pokračovat ve čtení →
Žofinka byla roztomilá holčička, která bydlela v nedaleké vesnici. Vlásky měla světlé jako sluníčko a oči hnědé jako kaštánky. Nejraději nosila květované šaty. Milovala květiny všeho druhu. Taky proto chodila každý den moc ráda na louku. Pozorovala jejich krásné barvy, dívala se, jak se natáčí za sluníčkem a jak se pohupují ve větru. Lehala si do trávy, zavírala oči, a když se nadechovala, cítila, jak se kolem ní mísí všechny rozličné vůně dohromady. Jednou se ale na louce stalo něco zvláštního.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna princezna, kterou nic nebavilo. Neprocházela se v zahradě, nejezdila na koni, nemalovala obrázky, nehrála na housle ani nečetla knihy. Jen jedla a odpočívala. Nevěříte? Tak poslouchejte.
Pokračovat ve čtení →
Za dávných časů všude po světě vládla chudoba. I v malé chalupě u lesa, kde žil tatínek se svými dětmi, Jeníčkem a Mařenkou. Spolu s nimi tam žila tatínkova druhá žena, macecha, která děti neměla příliš v lásce. Neustále hubovala, že sama má málo, ne tak ještě živit dva hladové krky. Tak dlouho hučela do svého muže, aby je odvedl do lesa a tam je zanechal, až jejím zlým řečem podlehl.
Pokračovat ve čtení →
Stejně jako mezi námi lidmi je důležité, abychom spolu mluvili, je to moc důležité i mezi zvířaty. A tak jako lidé mají mnoho druhů řečí, má i každý druh zvířat svůj způsob mluvy. Pejsci štěkají, vrčí a kňučí. Kočičky mňoukají a předou. Ptáčci zpívají a štěbetají. Existují ale i zvířata, která mají hodně zvláštní druh řeči. Například takoví velbloudi. Ti místo zvuku plivají. No nesměj se, nedělám si legraci, opravdu velbloudi plivou. A čím dál, tím líp. Řeč mezi zvířaty je moc důležitá. To pochopíš i z příběhu, který ti povím.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na chlapečka Vilíka a jeho nejoblíbenější hračku, červené autíčko jménem Red. Jak tak chlapeček cestoval s rodiči na dovolenou k moři, své autíčko po cestě ztratil. A dnes se dozvíme, jestli našlo červené autíčko Red cestu zpět ke svému nejlepšímu kamarádovi Vilíkovi.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý blonďatý chlapeček jménem Vilík, který miloval hraní s autíčky. Jeho nejoblíbenější, které ve svém dětském pokoji měl, bylo červené autíčko Red. Nebylo to však obyčejné autíčko, bylo to kouzelné autíčko, které hlídalo Vilíka od doby, co se narodil. Vždy když přišel chlapeček ze školy smutný, přišlo k němu, aby ho rozveselilo a aby si s ním mohl hrát.
Pokračovat ve čtení →
Vesmír je nekonečný. Ani si nejde představit, jak je velký. Je tam plno planet a hvězd, dokonce i mléčná dráha. Spoustu vesmírných těles je neustále v pohybu. Některé planety se pravidelně otáčejí ve stejném směru. I naše planeta Země se pohybuje. Otáčí se kolem Slunce a kolem své osy. Díky tomu máme noc, den a čtyři roční období. Jednou se ale stalo něco děsivého. Země se zastavila.
Pokračovat ve čtení →
Matyáš seděl ve škole a vybarvoval obrázek tulipánu, který jim paní učitelka předkreslila. Moc ho to nebavilo, mnohem radši vybarvoval auta, a tak si u toho aspoň představoval, že pastelka závodí po papíře.
Pokračovat ve čtení →
Pavlík byl malý kluk, který měl pořád plno práce. Neustále něco vymýšlel. Jednou byl kuchařem a vařil z hlíny a trávy lektvary, podruhé zase rytířem a statečně chránil svůj postavený bunkr. Jeho fantazie a hry neměly konce. Moc rád si na něco hrál. Měl i kamarády, kteří si hráli s ním. A on byl za ně rád. Přesto mu stále něco chybělo. Co to bylo? Poznáš to z příběhu, který ti budu vyprávět.
Pokračovat ve čtení →
Před mnoha lety žil jeden císař, který příliš dbal na svůj vzhled. Rád nosil ty nejluxusnější obleky a promenádoval se po svém království. Na každou denní hodinu měl nový kabát a často a rád se svým oblečením chlubil.
Pokračovat ve čtení →
Za lesíkem a obrovskou loukou stojí školka. Chodí tam děti z celého města. Hrají si tam, učí se v ní nové věci, odpočívají. Mají to tam moc rády. Každý den je v této školce zajímavý. Dneska je ale obzvlášť speciální. Dnes je totiž den, kdy má do školky přijít neobyčejný dopis. Až ze samotného nebe. Dnes má přijít dopis od sluníčka.
Pokračovat ve čtení →