Superhrdina Bailey

Byl jednou jeden pejsek Bailey, který velmi toužil pomáhat lidem. Netušil však jak. Byl přece jenom malý pejsek, neměl žádnou kouzelnou moc. Jednou v noci si pěkně ležel ve svém pelíšku doma v rodině, u které žil, když tu najednou viděl, jak na tmavé noční obloze padá hvězda. A padající třpytivá hvězdička je přece kouzelná! Ta přece nosí štěstí!

Bailey se poškrábal na flekatém bříšku a zamyslel se nad svým tajným přáním. „Moc si přeji, abych měl kouzelnou moc! Přeji si umět lítat, abych mohl pomáhat lidem či zvířátkům, kteří to potřebují!“ zaštěkal nahlas a čekal, co se bude dít. Ale ten večer se už nedělo nic. Bailey smutně položil hlavičku na polštářek a ponořil se do říše snů. Odfukoval a odfukoval, zdálo se mu, jak opravdu létá! Volný jako pták!

Malého pejska ráno neprobudilo jen zubaté slunce, které mu svítilo do očí přes okno, ale také vystrašený dětský křik z ulice: „Pomoc, pomoc! Zlý pes, zlý pes!“ křičela malá holčička venku na ulici. Bailey vyskočil na parapet a vykoukl z okna. Všiml si, jak na malou zrzavou holčičku, která si hraje s míčem na ulici, najednou skáče velký zuřivý pes. „Snad jí neublíží! Musím jí pomoct!“ řekl si statečně Bailey.

Jak se tak chystal skočit z parapetu rovnou na zem, uvědomil si, že na zemi nepřistál. Jak to, že nepřistál na zemi? Vždyť umí přece dobře skákat. Nerozuměl tomu. Pak si uvědomil, že on sice skočil, ale nepřistál na zemi, ale zůstal ve vzduchu. On létal!

„Já umím létat!“ štěkal radostí! Vesele proletěl pokojem a vydal se zachránit malou holčičku. Tlapkou nemotorně otevřel okno a hned letěl ven pomoci malé plačící holčičce. Nerozuměl, jak to je možné, že létá… Že by ho skutečně ta padající hvězda vyslechla? Jak letěl dolů na chodník, sledoval, jak na něj zírají překvapení holubi. Někteří se smáli, jiní měli údivem vypoulené oči. Bailey se jen zasmál a letěl odehnat toho zlého psa.

„Huš, pryč! Pryč!“ zaštěkal zlostně Bailey a letěl na velkého psa. Statečný pejsek nahlas štěkal a cenil zuby tak, aby psa odehnal. Velký zuřivý pes se tak lekl štěkajícího létajícího psa Baileyho, že rychle utíkal pryč. A malá holčička byla v bezpečí! Chválabohu! Nic se jí nestalo! Holčička objala malého Baileyho a poděkovala mu za záchranu. Bailey měl radost, to on jí pomohl! Zamával holčičce a letěl dál a dál – pomáhat těm, kteří to potřebují.

Že by padající hvězda skutečně plnila sny? To zjistíme jen tak, že až bude padat v noci hvězdička a my to uvidíme, tak máme důležitý úkol – budeme si něco moc přát.