Krásná zahrada plná rozkvetlých květin a stromů, jejichž listy na podzim hrály všemi barvami. Avšak nejen to. Urodilo se na nich vždy také plno ovoce. Například hrušky, jablka, anebo i švestky. Zem pokrývala zářivě zelená a heboučká tráva, po níž každičký den pobíhaly děti a hrály si na babu nebo na schovávanou. Při jejich hrách jim ptáčci nad hlavou prozpěvovali líbezné melodie. Děti sem chodily vždy o prázdninách a někdy také po škole, když neměly moc domácích úkolů.
Avšak jednoho dne, jenž byl stejně krásný jako ty ostatní, se vrátil domů obr. Bydlel v hradu stojícím uprostřed té dokonalé zahrady. Děti obra dosud neznaly, protože strávil několik dlouhých let na návštěvě u svého kamaráda. „Co tady děláte?!“ – křikl na děti obr. Ty rázem utekly, protože se obra bály. „To je přece jenom moje zahrada,“ dodal ještě obr.
Děti na zahradu přestaly chodit, aby obra zbytečně neprovokovaly. Neměly si teď kde hrát, protože na silnici by je mohlo srazit auto, anebo by způsobily dopravní nehodu.
Uběhl rok, co se obr vrátil domů a děti nechodily na zahradu. Letošního roku zde nevykvetl jediný strom ani kytička. Žádný z ptáčků nevydal ani hlásku. Na zahradě vládl studený vítr a krutý mráz. Obr posedával u okna a pořád očekával příchod jara, ale to stále nepřicházelo.
Jak obr seděl u okna a pozoroval, co se to děje s jeho zahradou, zaslechl zpívat jediného ptáčka. Vylezl ven a zeptal se ho, proč začal zpívat až tak pozdě a také se tázal, proč je jeho melodie tak smutná. „Děti si nemají kde hrát. Dříve si hrávaly na tvé zahradě. Měly to tu hrozně rády, ale ty jsi jim to zakázal,“ zapěl ptáček. Obr se zamyslel. „Dobrá, pustím je dovnitř. Ale pod podmínkou, že si s nimi budu moct hrát také. Když jsem byl malý, nikdo si se mnou nechtěl hrát, protože se mě všichni báli,“ povídá smutně obr.
Ptáček se vydal hledat děti. Poté je přivedl na obrovu zahradu a jakmile si obr s dětmi začal hrát, zahrada rázem ožila. Stromy i květiny začaly kvést, tráva se zazelenala a ze silného a studeného větru se stal jemný letní vánek. A dokonce i ptáček začal popěvovat veselejší melodie. Od té doby si děti chodily hrát společně s obrem na jeho zahradu téměř každý den, avšak jen v případě, že měly splněny všechny povinnosti.
