Adventní pohádka 17. z 24
Andělka přemýšlela, kam se skřítek ztratil. Ale za chvilku se pootevřely dveře a zvenku přiskákal skřítek na umělém sobovi.
„Hele, Anďo, půjčil jsem si Santova koně,“ volal.
„To je sob. A koukej ho vrátit.“
„To je můj kůň. Teda zob.“
„Sob,“ opravila ho Andělka znovu.
„Jo, přesně ten.“
„Pamatuješ si na tu pohádku? U tebe v pokojíčku je taková pěkná panenka. Tak s tou si budu hrát na Popelku. Budu princ na koni.“
„Ty jsi darebák, viď? Hele, už jsi otevíral dneska svůj adventní kalendář?“
„Víš, že jsem ho snědl hned.“
„Zítra bude Štědrý den. A spousta dalších tradic, které tě musím naučit.“
„Už se těším, Anďo. A teď hyjé, zobe! Zachránit Popelku!“ zvolal skřítek a odhupkal na sobovi pryč z místnosti.
