Jako každý rok se blížil velmi speciální den. Nebyl to obyčejný den. Byl to Den matek, který se slaví druhou květnovou neděli! A malá Terezka ani za nic nevěděla, čím překvapí svoji maminku letos. Minulý rok s tatínkem vyrobili papírové růžičky. Ale to už není ono… říkala si malá tmavovlasá holčička. Musí vyrobit něco sama a musí to být speciální, už je přece velká prvňačka!
Terezka každý den ve škole přemýšlela, jak by překvapila svou maminku. Každý den neposedně seděla v lavici, ale na nic nepřišla. Den matek se přitom blížil. Ano, něco jí hezkého nakreslí, ale chtěla by ji potěšit víc, za to jak se o ni každý den hezky stará. A vždyť přece nejlepší koláčky dělá jen její maminka! Byl krásný slunečný květnový den a Terezka netrpělivě seděla v lavici a stále přemýšlela nad dárkem pro maminku.
„Jelikož bude o víkendu den matek, děti, tak dneska vyrobíte pro svou maminku speciální dárek!“ přerušila Terezčino přemýšlení její paní učitelka. Terezka se zaradovala. Alespoň nebude přemýšlet sama! Upravila si růžové šatičky, pozorně se přisunula ke své lavici, vybrala si fialový penál plný všelijakých barviček a čekala, co řekne paní učitelka.
Paní učitelka každému žákovi rozdala jeden papír, všelijaké barevné papíry, nálepky a třpytky a řekla: „Každý žák teď nakreslí a dozdobí maminku tak, jak ji vidí, ať už je to krasavice jako panenka, nebo je maminka tak hodná jako andílek, je to jen na vaší představivosti!“ řekla paní učitelka a děti ve třídě se pustily do práce. Barvičky, třpytky či fixy jen létaly po třídě, jak děti hravě vytvářely obraz své skvělé maminky. Každá maminka je přece jedinečná a každé dítě vnímá a miluje svou maminku trošku jiným, kouzelným způsobem.
Terezka si svázala černé neposedné vlásky do copu, aby ji nevyrušovaly při tvoření, a pustila se do práce! „Hmmm… moje maminka je přece úžasná, každý den vaří, pere, stará se o mě i o tátu… Jak bych ji jen popsala,“ přemýšlela nahlas Terezka.
„Každá maminka je skvělá, zkus nakreslit něco takového, co právě tu tvou vystihuje, nakresli to, jak ji vnímáš ty, Terezko,“ mile poradila holčičce paní učitelka, která právě procházela kolem její lavice. A právě tehdy to Terezku napadlo! Maminka je jako sluníčko, rozzáří jí každý den! Každé ráno ji vesele budí s písničkou a zahřeje ji hned láskou.
Terezka věděla, co vytvoří, a vesele se pustila do práce. Z barevného žlutého papíru vystřihla kruh, nalepila ho na papír a dokreslila mu žluté paprsky. Je to sluníčko přece. Na žluté paprsky holčička dala lepidlo, na které pak vysypala žluté třpytky. Svůj výtvor dozdobila nálepkami – červenými srdíčky, jelikož její maminka má dobré srdíčko. Bylo to krásné. Paní učitelka Terezčin výtvor velmi pochválila a holčička tam kostrbatě dopsala vlastním písmem jako velká prvňačka: „Mé mamince.“
Terezka byla velká šikulka. Každý žák měl svůj výtvor jiný a speciální zároveň. Terezka měla sluníčko, spolužačka měla květinku, jiná zase anděla.
Terezku čekala maminka před školou, aby ji vyzvedla. Zvonek zazvonil a holčička vesele vyběhla ze třídy. „Maaamiii, šťastný den matek!“ zakřičela nadšeně malá holčička a podávala mamince svůj výtvor. „Je to sluníčko, protože ty jsi jako sluníčko, rozzáříš vždy můj den, hihi!“ řekla holčička a objala svou maminku. Ta byla velmi dojatá a malá Terezka měla velkou radost, že svou maminku potěšila, a řekla si, že každý den si jí bude vážit za to, co všechno pro ni dělá. A ano, bude se snažit i trošku poslouchat.
Tak co děti, co jste si připravili pro maminku na neděli vy?
👉Slevový kód POHADKOZEM na 10% slevu
🥳u výrobce BF pantoflí Comfortia.cz
Moc hezké a dojemné 🌞
Je to moc hezká pohádka. Jen jedna maličkost, den matek se slaví v neděli a Terezka byla v neděli ve škole, bylo to první na co se dcera ptala.
Když jsem to četlo malým strašidlům, tak jsem to upravovalo, aby bylo vidět, že je to druhou neděli, ale to „dnes“ mi pak uteklo. 😅 Díky, díky.