Milé děti, vzpomínáte si na zahradního skřítka Strážíka? Klobouček z muchomůrky, oblečení ze slupky jablíčka a veselé vyzpěvování? Ale víte!
Zahradní skřítek má velmi důležité úkoly a musí je vždy poctivě splnit. Aby zahrádka pěkně vzkvétala a všichni byli spokojeni. Strážík věděl, že si s neposedným červíkem, který nakousl všechna jablíčka na jabloni, musí nějak poradit. Vždyť přece jeden malý červík nemůže spapat všechna jablíčka na jabloni. A musí se umět podělit. Vždyť právě on, zahradní skřítek, se o ně celý rok staral, leštil je, zaléval a také si všechna jablíčka nenechá. Vysvětlil červíkovi, že i ostatní čekají na chutná jablíčka a nejen on.
„No přece proto, abys nebyl lakomý a podělil se s ostatními! I ostatní se těší na chutná jablka!“ řekl skřítek Strážík popod vousy a usmál se na malého červíka. Ten se na něj zamračil a líně vyšel ven z jablíčka.
„Jedno jablíčko tobě, jedno mně, jedno koníkovi a další lidem, kteří mají tuto zahrádku, co říkáš?“ zeptal se ho Strážík s úsměvem a přitom vesele leštil svým hadříkem další chutná jablka.
Červík se zamyslel, ale nakonec souhlasil. Jeho nakousnuté jablíčko mu však skřítek dovolil si nechat. O ostatní se nějak svými kouzly zahradního skřítka postará. Hezky mu ho snesl na travičku a tam si ho červík mohl vychutnat.
„Děkuji, že jsi mě naučil se podělit a pomohl jsi mi snést jablíčko dolů!“ řekl mu červík. Uvědomil si, že je důležité se s ostatními podělit.
Zahradní skřítek Strážík se tedy dále procházel po zahradě a vše kontroloval a zapisoval si do svého diářku. Všechno muselo být v harmonii. Všechno muselo pěkně zrát a kvést a všichni se museli férově podělit. A tak byli všichni spokojeni.
A tak se o zahrádku skřítek skutečně postaral. Ovoce, zeleninka, zvířátka, ba i lidé byli svému zahradnímu skřítkovi vděční za jeho tvrdou a usilovnou práci. Nejenže dal na ovoce a zahrádku pozor, ale naučil červíka, jak je důležité se s někým podělit.
