Na kraji naší ulice stála školka. Chodily tam děti z celého městečka. Školka vypadala jako sluníčko. Byla celá žlutá. Měla krásnou zlatou střechu jako slunce. Na zahrádce kolem ní rostly květiny, měkká vždycky posekaná tráva a hned vedle nejlepší dřevěné pískoviště a prolézačky. Děti tam učily dvě paní učitelky.
Jedna měla černé dlouhé vlasy, byla menší, štíhlá, drobná a vždy chtěla mít všechno uspořádané. Ale hlavně uměla nádherně hrát na klavír. Jmenovala se Sisi. Druhé všichni říkali Marki. Byla úplný opak. Měla krátké světlé vlasy, byla vyšší a všechno dělala jen tak. Nepotřebovala žádný řád. A ta zase uměla krásně zpívat.
Sisi a Marki byly sice rozdílné, ale protože každá byla jiná a každá něco uměla, krásně se doplňovaly. Děti je milovaly. Všechny se těšily každý den do školky. Sisi a Marki dělaly všechno pro to, aby děti byly spokojené a šťastné. Navíc to nebyly jen obyčejné učitelky. Měly uspávací čarovné kouzlo. To kouzlo uměly jen ony dvě.
Pokaždé, když se děti naobědvaly a převlékly do pyžámek, Sisi si sedla ke klavíru a začala hrát. Marki mezi dětmi tančila a zpívala. Byla to jejich kouzelná ukolébavka.
„Než se zavřou vaše víčka, pohladím vám vaše líčka. Zazpívám vám na dobrou noc, pošlu k vám pohádkovou moc. Tak přeji vám hezký sen a pak nádherný celý den. Peřinky vás zakryjí a vaše učitelky vás milují.“
Jakmile začaly znít první tóny na klavíru a Marki vyslovila první slova, kouzelná melodie se rozehrála celou třídou. Zhasla světla, rolety se spouštěly dolů, po třídě začaly létat barevné světlušky a svítily nad postýlkami. Každá peřinka se zvedla, našla si své dítě a jemně ho začala popohánět do postýlky. Mezi dětmi Marki pomalu poskakovala, zpívala kouzelnou píseň a každé dítě pohladila po tváři. To okamžitě zavřelo očka a nechalo si zdát ty nejhezčí sny, které jim písnička přikouzlila. Byla to nejlepší část dne.
Po odpočinku děti vyskočily z postýlek a hrály si se Sisi a Marki na všechno, co je napadlo.
Ta školka tam stojí dodnes. Pokaždé se po obědě zatahují rolety a lidé, kteří jdou kolem, slyší z dálky kouzelnou písničku ke spaní. Sisi a Marki ji hrají a zpívají každý den. Některé děti, které do školky chodily dříve, už vyrostly, ale stále rády vzpomínají na své výjimečné učitelky.
Díky času a lásce, který jim věnovaly, z dětí vyrostli skvělí dospělí.
Nezapomeňme, že každá učitelka i rodič se může stát pro dítě neobyčejným. Tak směle do toho.
Hezká pohádka o školce. Mé dceři se moc líbila ? a mně také?.
Krása uspávám tím svou přítelkyni
Pěkná pohádka na dobrou noc.💤
Čtu ji mojí sestře.