Milé děti, určitě si vzpomínáte na naše kamarádky, rybičku Rory a zelenou želvu Kory, které se snažily přes velký oceán dostat k čistému moři plnému hravých delfínů. V dnešní pohádce se dozvíme, jak jejich cesta pokračovala.
Rory a Kory vesele plavaly a doufaly, že brzy potkají nějakého veselého delfína, který je zavede na místo, o kterém Rory vždy snila. „Ahoj, nevíš, jak se dostaneme k údolí delfínů?“ zeptala se Rory malého mořského koníka, který plaval u zelených řas. Ovšem mořský koník jen nesměle zakroutil hlavou.
Později potkaly dvě kamarádky během své cesty milou paní chobotnici, která si hrála v písku na dně moře. Velká, fialová chobotnička si hrála s malými mušlemi a přehazovala si je mezi chapadly. Představila se jim jako Olinka. „Ale ano, projdete tamty útesy a jste tam!“ ukázala jim jedním z chapadel Olinka a pokračovala ve své hře s mušličkami. Rory jí pěkně poděkovala a vydaly se na cestu.
Jak tak plavaly napříč útesy, všimla si malá Kory delfína. „Hele, tam je delfín! Musíme být už blízko!“ zavolala na Rory želva Kory. Zlatá rybka Rory neváhala a obě plavaly rychle k velkému, modrému delfínovi. Ovšem jak se kamarádky přibližovaly k delfínovi, začaly si uvědomovat, že v jeho okolí nejsou žádné rybky či jiní tvorové, což se v moři tak často neděje. Rory se proto rychle zamyslela a uvědomila si, že to není delfín, ale žralok. Rybka a její kamarádka Kory se tak lekly, že se nemohly ani pohnout. Už bylo pozdě na útěk. Velký žralok byl přímo před nimi. Jejich největší strach byl přímo před nimi. Ale Rory se nebála. Byla odhodlaná postavit se svému strachu a promluvila.
„Aaahoj, nevíš, jak se dostaneme k údolí delfínů…? Já, myy… tam chceme hodně jít,“ řekla mu plaše malá rybka. „Ty se mě nebojíš?“ zeptal se překvapeně žralok. „Ne!“ řekla rybka, která se sice bála, ale byla odhodlána najít to, co hledá, i když ji od toho dělil strach. Žralok se na rybku usmál a promluvil. „Nemusíte se mě bát. Všichni se mě bojí, proto jsem sám, nikdo si se mnou nechce hrát ani plavat. Jiné žraloky nemám rád, nejsou hodní jako já. Já jím jen plankton a řasy,“ řekl jim smutně. Rory a Kory se na sebe podívaly, sebraly odvahu a zeptaly se žraloka, jestli s nimi nechce najít údolí delfínů. Ten nadšeně souhlasil a celou cestu je nejen doprovázel, ale i ochraňoval. Věděl, že jsou menší a on je musí chránit. Představil se jim jako Tim. Tim byl sice žralok, ale nebyl špatný, nejedl rybky jako ostatní žraloci, byl jen smutný a to se právě změnilo, když potkal Rory a Kory.
A tak se tři kamarádi, kteří byli sice odlišní, ale spojil je cíl a kamarádství, rozhodli najít údolí delfínů. Tak tedy želva Kory, zlatá rybka Rory a žralok Tim plavali napříč útesy, když vtom se před nimi začala voda měnit na průzračně čistou. Před nimi se objevili delfíni, kteří vesele plavali a skákali nad mořskou hladinu. Rory nevěřila vlastním očím, dokázala to. Vlastně oni to dokázali. Kdyby jedna malá rybka nenašla odvahu a nepotkala dva nové přátele, nedokázala by to, co dokázala s nimi. Spojil je cíl a věděla, že neobjevila jen údolí delfínů, ale i nové přátele.
Je člověk který jí rybu také špatný?
To je pohádka ?