Adventní pohádka 18. z 24
U Andělky doma nastal Štědrý den.
„Ty nebudeš snídat?“ vyzvídal skřítek, celý zklamaný, že nemá komu ujídat z talíře cukroví.
„Ne. Říká se, že kdo vydrží až do večeře nejíst, uvidí zlaté prasátko.“
„Aha. Chápu. Z hladu člověk může vidět ledacos.“
„Ale né,“ usmála se Andělka. „Je to taková tradice. Babička to také tak dělá. Říká, že drží půst. A dětem, aby to vydržely také, slibují, že uvidí prasátko.“
„A ty už jsi nějaké viděla?“
„Jo. Babička ho dělala zrcátkem na zeď. A její kocour se ho snažil chytit. Byla to velká legrace.“
„Tak já to zkusím vydržet taky,“ přidal se skřítek neochotně. Bylo vidět, že se mu to vůbec nelíbí. Najednou se však rozesmál na celé kolo.
„Co je ti k smíchu?“ ptala se Andělka.
„Já to vydržím. Aspoň toho víc sním při večeři. Nacpu se, až mi budeš muset koupit větší kabátek.“
