Byl jednou jeden hravý pejsek jménem Ňufík. Byl to roztomilý pejsek s velkýma ušima a hnědou srstí. Ňufík byl malý, ale velmi veselý a hravý pejsek. Rád se točil za svým vlastním ocáskem či dělal radost své rodině. Nejraději běhal po trávě na dvoře, který také věrně hlídal.
Ňufíkovi dělalo radost i nahánění se s jeho nejlepším kamarádem, chlapečkem Viktorem, nebo dlouhé spinkání ve své boudě či v pelíšku u krbu. Byla však jedna věc, která malému pejskovi radost nedělala, a tou byla voda. Ňufík se totiž vody velmi bál. Vždy když se měl koupat, třásl se strachem a do vody ani tlapku nenamočil!
Jednoho dne, když přišel Viktor ze školy spolu s rodiči, nesl v ruce žlutý míček. Byl to lesklý a skákající míček a překvapení pro jejich pejska. Ňufík z něj měl ohromnou radost. Nosil ho všude sebou, ať už byl v domě, nebo venku. Míček si odrážel, posouval čumáčkem nebo ho chytal do tlamy, když mu ho Viktor házel.
„Jdeme do parku!“ zvolal jedno sobotní ráno Viktor, v ruce držel vodítko a Ňufíkův oblíbený žlutý míček. Psíkovi se napřímila ouška a začal skákat radostí, nemohl se dočkat výletu do parku. Tam je plno pejsků, krásná zelená travička a různé zvláštní pachy. Když byla rodinka v parku, maminka s Viktorem sundali pejskovi vodítko a zábava mohla začít! Maminka vyhodila míč vysoko do vzduchu a pejsek běžel tak rychle, jak jen dokázal, a vyskočil do vzduchu, aby jej chytil. Chytil ho do tlamičky s hrdým zafuněním a běžel zpět k Viktorovi a mamince a kroutil radostí ocáskem. Když však hodil Ňufíkovi míček Viktor, letěl tak nešťastně, že dopadl přímo do velkého jezera v parku. „Šplouch!“ ozvalo se z jezera. Viktor a maminka marně křičeli na pejska, ať nechá míček míčkem, že oni mu ho vyndají, ale Ňufík už byl ve vodě. Ale vždyť on se přece vody bojí! Jenže tam přece nemohl nechat svoji oblíbenou hračku. A vida, psík překonal svůj strach! Ňufík chytil míček do tlamy a pyšně doplaval ke břehu.
Maminka a Viktor hleděli užasle na psíka, který se právě snažil setřást ze sebe kapky vody. Ňufík dostal za svou odvahu nejen pochvalu, ale i chutný pamlsek. Pejsek zjistil, že se sice vody bojí, ale ani za nic si přece nenechá vzít svou oblíbenou hračku. A tak se stal Ňufík nejen hravým, ale i odvážným psíkem.
