Příběh o tučňákovi

Audio verze pod pohádkou 👇

V daleké zemi plné rampouchů, sněhu a chladu žil v jednom malém sněhobílém třpytivém iglú tučňáček jménem Lupi. Každý den si hrál ve sněhu či lovil v moři rybky, které pak ve svém ledovém iglú sám spapal. Jediné, co Lupimu opravdu chybělo, byl kamarád.

Sice tam žili i jiní tučňáčci, ale s nimi si Lupi moc nerozuměl, protože byl jiný. Chybělo mu jedno křídlo a kvůli tomu se mu každý tučňák v okolí smál. A to přece není hezké! Vždyť malý Lupi za to přece nemohl! On se narodil jen s jedním křídlem, a právě proto byl jedinečný. Ale to zatím nikdo neuměl ocenit. Lupi byl dost chytrý a naučil se dělat všechno i bez dalšího křidélka. Dokonce umí i plavat a lovit! 

Den byl jako každý jiný. Vítr chladně vál po okolí, sluníčko se skrývalo za velkým, mohutným ledovcem, který trčel ven z moře, a malí černobílí tučňáci se procházeli po zamrzlém údolí.

Malý Lupi vyšel ze svého iglú a chystal se ulovit si večeři. Byl chytrý, vždy ulovil rybku dříve než jiní tučňáci. Když skočil do moře a už už chtěl chytit malou rybku do zobáčku, právě jeho jedno křídlo se mu zaseklo do řas. Lupi se snažil, jak mohl, ale z řas se vymotat ve vodě nedokázal. Neměl druhé křídlo, kterým by si pomohl, a zobáčkem na to nedosáhl. Když vtom najednou připlaval k Lupimu malý tuleň, vysvobodil Lupiho a vyplavali spolu na povrch. Lupi mezitím i ztratil svou večeři.

„Ď-děkuji za záchranu,“ řekl malý tučňáček nejistě. Malý šedý tuleň se usmál, hodil před Lupiho jeho rybku a řekl: „Nemáš za co! My zvířátka si přece musíme pomáhat!“ odvětil tuleň. Lupi se nejistě usmál a vzal rybku do zobáčku. Byl překvapen, že ho tuleň neodsuzuje ani si nedělá legraci z toho, že má jen jedno křidélko. „Jestli chceš, můžeš jít ke mně domů, do iglú, dáme si rybku spolu!“ pozval ho Lupi, když sebral trošku odvahy. Malý tuleň se mu představil jako Šedík a mile přikývl.

Lupi a Šedík se vydali spolu do iglú, kde si vesele povídali a papali spolu rybku. Lupi byl tuleňovi velmi vděčný za záchranu. 

„Co se ti stalo s křídlem?“ zeptal se zvědavě, ale opatrně tuleň Šedík.

„Narodil jsem se tak, jsem jiný než ostatní, proto mě tady nikdo nemá rád,“ zašeptal smutně tučňáček a ukousl si z rybky. „Za to, že jsi jiný, nemůžeš! Každý jsme nějaký, já mám třeba velký bílý flek na bříšku, což vypadá jako oblak, takový taky nikdo nemá! Hihi!“ zažertoval tuleň a snažil se trošku povzbudit malého Lupiho.

A od toho dne se Lupi a Šedík setkávali každý den a vesele spolu lovili rybky či si hráli ve sněhu. Z malého Lupiho a tuleně Šedíka se stali nerozluční přátelé. To je to, co si přece Lupi přál! Každý má své chyby a není dobré za to nikoho odsuzovat. 

Lupi se stal sebevědomějším tučňákem i se svojí malou nedokonalostí – právě proto, že jej jeho nový kamarád tak podporoval. A protože se už nebál, našel si dokonce i pár nových přátel mezi tučňáčky, kteří ho měli opravdu rádi a nesoudili ho. Konečně nebyl sám a už se dál nebál, vždyť být jiný není nic špatného.

---