Škola skončila a konečně nastaly vytoužené dva měsíce volna. V mravenčí škole začaly prázdniny. A o prázdninách je nejlepší vypravit se na výlet. Mravenčí mamka s taťkou naplánovali svým dvěma mravenčím dětem spoustu výletů. A právě dnes s nimi chtěli navštívit ta nejzajímavější místa v okolí.
A tak se mravenčí rodinka vypravila na pěší túru na horu Krt. Cesta to byla nelehká, všude se tyčily vysoké zelené trávy. A pak se před nimi objevil obrovský kopec z tmavé hlíny.
„Přidejte, děti,“ povzbuzoval mravenčí taťka. „Nahoře na vás čeká nádherná podívaná.“
„Já už nemůžu,“ vzdychal Bublík, malý mraveneček. „Bolí mě všech šest nožiček.“
„A mně je horko,“ přidala se jeho sestřička Mája. „Opravdu musíme až nahoru?“
„To chcete celé prázdniny sedět v mraveništi?“ ptal se taťka mravenec. „Jen šlapejte, shora uvidíte třeba i náš domov.“
„A držte se vedle nás, ať se neztratíte,“ připomněla jim mamka.
Konečně se mravenčí rodince povedlo vystoupat na vrcholek. Podívaná to byla opravdu krásná.
„Jé, já si připadám najednou tak veliká!“ žasla Mája.
„Vidím vršek trávy, mezi kterou jsme šli! I tu velkou pampelišku, do které málem naboural Bublík!“
Ale kde je Bublík?
„Bublíku? Kde jsi?“ volali mravenčí rodiče, ale Bublík jako by se do země propadl.
Najednou se ozval slabý hlásek.
„Mami, já jsem tady!“
Hlas přicházel z díry v hoře hlíny.
„Že on vlezl do tunelu v hoře?“ dovtípila se maminka. „Polez ven, uličníku!“
„Nemůžu, mami! Zasypalo mě to!“
Taťka se podíval do tunelu. Hned za zatáčkou se tunel skutečně zasypal. To byl velký malér!
„Než to všechno odházíme, zabere nám to určitě celý den,“ pověděl hned na to.
Mamka jen vzdychala a naříkala.
„V pohádce o hoře Krt přece žil byl král zahrady, Krtek veliký, který pomáhal ztraceným zvířátkům v tunelech,“ vzpomněla si Mája.
„Májenko, to jsou jen pohádky.“
Ale Mája se nedala odradit. Podle pohádky stačilo zavolat zaklínadlo a třikrát dupnout.
„Krte, krte, krte!“ vykřikla Mája a třikrát zadupala.
Najednou se hora Krt začala třást. Krátce na to vykoukla z díry hlava velkého krtka. Na ruce podobné lopatě nesl vyděšeného Bublíka.
„A dávejte si na něj lepší pozor,“ zahuhlal krtek a zase zmizel v díře.
„Bublíku! Už nikdy nám neutíkej. Jsem tak ráda, že jsme tě našli,“ pověděla mamka a objala Bublíka.
Pak se podívala na Máju.
„Děkuji, Májenko. To bylo úžasné. Jak tě to napadlo?“
„Když si nevíš rady nebo když je ti smutno, vzpomeň si na pohádky,“ usmála se Mája a mrkla na brášku.
„A teď hurá dolů! Mám hlad jako vlk, ale jíst budu jako mraveneček,“ řekl Bublík a byl šťastný, že ho našli. Však už se během výletu nikdy od mamky a taťky sám nevzdaloval.
