Sobecký obr

Pohádka na dobrou noc - Sobecký obr

Krásná zahrada plná rozkvetlých květin a stromů, jejichž listy na podzim hrály všemi barvami. Avšak nejen to. Urodilo se na nich vždy také plno ovoce. Například hrušky, jablka, anebo i švestky. Zem pokrývala zářivě zelená a heboučká tráva, po níž každičký den pobíhaly děti a hrály si na babu nebo na schovávanou. Při jejich hrách jim ptáčci nad hlavou prozpěvovali líbezné melodie. Děti sem chodily vždy o prázdninách a někdy také po škole, když neměly moc domácích úkolů.

Pokračovat ve čtení →

O létajícím princi

Pohádka na dobrou noc - O létajícím princi

Jednou, je tomu už dávno, chodili po světě dva tovaryši. Jeden z nich se učil na truhláře a ten druhý zase na soustružníka. Ještě než začali chodit po světě a hledat práci, museli složit mistrovskou zkoušku, jenž čekala každého. Nebyla to lehká zkouška. Každý z nich musel sám vyrobit něco, co svět ještě neviděl.

Pokračovat ve čtení →

Čarodějův učeň

Pohádka ke čtení - Čarodějův učeň

Je tomu již několik let, co po světě chodil chlapec, který hledal někoho, kdo by ho vzal k sobě do služby. Jakmile narazil na prvního pána, ihned mu k jeho dotazu sdělil, že je velice učenlivý a umí velmi dobře číst a psát. „Nemohu tě přijmout k sobě do služby“, sdělil s politováním pán. Byl to totiž čaroděj. Chlapec tomu vůbec nerozuměl, protože netušil, že se právě setkal s čarodějem, jenž potřebuje uchovat svá zaklínadla v tajnosti.

Pokračovat ve čtení →

Pohádková záchrana

Pohádka pro děti - Pohádková záchrana

Od té doby, co Franta objevil kouzlo písmenek a čtení, nemohli jste ho vidět jinak než s knížkou. Četl si před vyučováním, o přestávkách, ale k nelibosti některých učitelů i v hodinách. Možná by měli být spíše rádi, že miluje čtení a že jeví takový zájem o sebevzdělávání. I když Franta byl dosud ve věku, kdy jej nejvíce lákaly pohádky a dobrodružné příběhy oblíbených hrdinů jako například Dračí strážcové.

Pokračovat ve čtení →

Ubrousku, prostři se!

Pohádka na dobrou noc - Ubrousku, prostři se!

Je to už dávno, co po světě chodil ovčák, jenž byl velice chudý. Kromě pejska Alíka nikoho jiného na světě neměl. Dlouho – předlouho si vystačili sami dva, avšak jednoho dne si ovčák řekl, že chce opět zavítat mezi lidi a najít si přátele. Na svoji pasáckou hůl si do uzlíčku zavázal zbytek chleba a Alíka nechal s ovečkami, aby na ně alespoň někdo dohlížel po dobu jeho nepřítomnosti.

Pokračovat ve čtení →

O Všeználkovi

Pohádka na dobrou noc - O Všeználkovi

Povím vám pohádku, kterou mi kdysi vyprávěl můj dědeček. Vlastně to možná ani pohádka není a je to skutečný příběh.

Za starých časů žil v sousední vesnici mlynář. Jmenoval se Neználek. Měl dva syny. Ten starší se jmenoval František a ten když vyrostl, otec ho vyučil mlynářskému řemeslu. František byl velice šikovný. Brzy zastal práci na mlýně jako jeho otec a stal se dobrým mlynářem.

Pokračovat ve čtení →

Lakomý švec

Pohádka pro děti - Lakomý švec

V jednom malebném údolí, jímž protékala řeka, se nacházela maličká vesnička nazývající se Dejvice. Každý si myslel, že je to vesnička, kde je každý z obyvatel štědrý a rád se dělí. Opak byl ale pravdou. Většina z místních byla lakomá a škudlila každou korunu. Ve vesnici neměli dokonce ani hodiny odbíjející pravé poledne, které dříve bývaly ozdobou vesničky.

Pokračovat ve čtení →

Večírek v zoologické zahradě

Pohádka pro děti - Večírek v zoologické zahradě

Určitě vás, děti, zajímá, co se děje za branami zoologické zahrady, když ji nemůžete navštívit.

Zoologická zahrada byla několik týdnů zavřená. Jedno odpoledne se už zvířátka opravdu nudila. Téměř všechna z nudy pospávala ve svých výbězích. Stýskalo se jim zejména po dětech, těch zvídavých špuntech, kteří je radostně zdravili a ani chvilku neposeděli. Přesně jako opičky.

Pokračovat ve čtení →

Jak pejsek a kočička myli podlahu

Pohádka na dobrou noc - Jak pejsek a kočička myli podlahu

(zkrácená verze, v původním znění najdete zde)

V malém domečku na konci lesa spolu hospodařili pejsek a kočička. Bydleli tam už několik let a snažili se vše dělat stejně jako lidé, avšak ne vždy se jim to povedlo. Nemají přece ruce a nohy stejné jako člověk. Na tlapkách mají maličké polštářky a z nich vykukující drápky. Právě proto to u nich v domečku vypadalo všelijak.

Pokračovat ve čtení →

O kočičce Poledničce

O kočičce Poledničce - Veronika Šikulová, Moravská střední škola – Grafický design

Naše Micka – kočka milá, tři koťátka z jara měla. To první byla kočička. Protože se narodila večer, dostala jméno Večerka. Druhé kotě přišlo na svět k ránu, když sluníčko otevíralo ke dni bránu. Kocourek to byl a dostal jméno Emil. Poslední kočička se narodila, když právě dvanáctá hodina na věži bila. Poledne na věži právě zvoní, tudíž jméno Polednička kočičce zvolili.

Pokračovat ve čtení →