Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
Přišel den, kdy se měl jít Antárek spolu se svým tatínkem učit lovit ryby. Ještě nedávno by proti tomu protestoval – raději by se nadlábnul medem a k rybám by ani nepřičichl. Avšak po tom, co se přecpal medem tolik, že skončil s bolestmi břicha u veterináře, už nemohl med ani vidět a ryby se staly jeho novým oblíbeným pokrmem. Proto se dne, kdy se je naučí sám lovit, už nemohl dočkat.
Pokračovat ve čtení →
Na okraji jedné malé vesnice žila ve skromné chaloupce šťastná rodina. Tatínek s maminkou tam vychovávali své dvě děti, Marušku a Josífka. Jednou večer maminka dětem vyprávěla strašidelný příběh o zlobivých dětech, které jejich mamince vzala zlá polednice, protože jí zlobily ve chvíli, kdy měla mnoho práce. Maruška s Josífkem potom spaly neklidně, představa polednice je strašila a každé zakvílení větru za okny pro ně bylo doopravdy děsivé.
Pokračovat ve čtení →
Za lesem stál velký mlýn. Jeho mlynářské kolo se pořád otáčelo a pan mlynář s paní mlynářovou, kteří tam bydleli, vyráběli mouku pro celou vesnici. Vedle mlýna byl rybník. Jeho hladina se třpytila do daleka. Sem tam z něj šplouchla voda a objevila se bublinka, protože rybník byl plný kaprů.
Pokračovat ve čtení →
Punťa byl malý huňatý králíček z farmy, kde žil společně se spoustou dalších králíků. Na farmě si králíci mohli každý den pobíhat po zahradě a chroupat tolik zelení, kolik se jim zachtělo. Na noc je pak farmáři zavírali do kotců, kde byli v bezpečí před divokými dravci. Alespoň tak to fungovalo, když bylo hezké počasí.
Pokračovat ve čtení →
Bylo pozdní odpoledne, když se na návsi pořádal bujarý maškarní bál. Hudba vyhrávala, stoly se prohýbaly pod vahou mís s koláči a dalšími dobrotami. Všichni lidé z okolí byli oděni do barevných kostýmů, které měly připomínat nejrůznější pohádkové bytosti. A nechyběla mezi nimi i strašidla.
Pokračovat ve čtení →
Malá hrošice Herma byla už několik týdnů smutná. Její nejlepší přítel Felix se totiž vydal do světa a ji nechal samotnou. Herma se proto cítila osaměle, smutně a taky trochu naštvaně, že ji takhle opustil. Pořád jenom seděla doma u bahnitého jezírka uprostřed savany a trápila se. Až jednou už se na to její rodiče nemohli dívat a řekli jí, ať jde na oslavu narozenin její sestřenice Iris.
Pokračovat ve čtení →
Skřítek Hopsalín byl malý mužíček s rozcuchanými vlasy a širokým roztomilým úsměvem. Nosil zelený kabátek, červené kalhoty a zelený klobouček. Chodil si po světě, hopsal si do kroku a zpíval. Nebo si vždycky aspoň pobrukoval. Byl to takový moc veselý malý chlapík. Protože se pořád usmíval, neměl rád, když měl někdo kolem špatnou náladu. Jakmile potkal někoho, kdo byl smutný nebo měl nějaké trápení, snažil se ho ze všech sil rozveselit.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domečku na kraji vesnice žili dědeček a babička a ti měli pejska. Byl to takový malý chlupatý psíček a oba starouškové ho měli moc rádi.
Pokračovat ve čtení →
Celé město už šlo spát, jen v jednom okně se ještě mihotalo malé světýlko. Byl to pokojíček v podkroví. Pod peřinou byl schovaný malý kluk, který se jmenoval Čestmír. Svítil si baterkou na knížku a četl si. Už měl dávno spát. Měl rád knížky a tak rád si četl, že se od nich nemohl odtrhnout. Zrovna teď četl o tom, jak dva kamarádi zachraňují před pytláky medvídka koalu. Oba byli v nebezpečí a jejich koala taky. Bylo to tuze napínavé. Čestmír doslova hltal každé další slovo. Když otočil stránku, objevilo se tam místo pokračování příběhu něco zvláštního. Nějaké zaklínadlo, slova napsaná jiným písmem.
Pokračovat ve čtení →
Malý sloník Kvído nesnášel čištění klů. Nebavilo ho to a přišlo mu to naprosto zbytečné. Proto každý večer, když ho rodiče poslali k řece, aby si je vyčistil, se tam sice vydal, ale místo čištění klů si jen chobotem hrál s vodním proudem a rybkami v něm. Myslel si, jak nad rodiči vyzrál a byl celý spokojený, že si místo těch dlouhých pěti minut čištění mohl raději hrát.
Pokračovat ve čtení →
Na rozlehlé louce plné květin ležely dvě děti. Holčička Klára a chlapec Oliver. Klárka byla roztomilá dívka se zelenýma očima jako kočka a světlými vlásky. Oliver byl její nejlepší kamarád s rozčepýřenými vlasy a velkými kukadly. Vše dělali společně. Už si ani nepamatovali, že by někdy byli jeden bez druhého. Oliver Klárku chránil a pomáhal jí a Klárka ho měla moc ráda. Oběma se moc líbily hvězdy. A tak každý večer, když se setmělo a na nebi se začala objevovat světýlka, lehli si spolu na louku a pozorovali je.
Pokračovat ve čtení →
Liška Laura už odmala snila o tom, že bude jednoho dne létat. Všichni jí říkali, že to není možné – lišky přece nelétají a nikdy létat nebudou. Dokonce ani rodiče ji v jejím snu nepodporovali. Přesto však každý den toužebně pozorovala ptáky, jak krouží nad vysokými korunami stromů a představovala si, jak se k nim jednoho dne přidá.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden myslivec a ten měl tři psy.
Pokračovat ve čtení →
Byl krásný letní den. Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali a na louce kvetla jedna kytička vedle druhé. Bílý jetel, žlutý pryskyřník i fialové zvonky zářily na celé okolí a lákaly Aničku, aby se na louce posadila a těšila se tou krásou.
Pokračovat ve čtení →
V jedné daleké cizí zemi úplně na samotě stálo malé stavení. Byl to starší domeček. Měl červenou ztrouchnivělou střechu, velká stará okna, která vrzala, a byl úplně celý dřevěný. Bydleli v něm babička, dědeček a jejich vnouček.
Pokračovat ve čtení →