Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
Byla nebyla jednou jedna louka plná krásných kvítků. A pod jedním takovým růžovým kvítkem žila překrásná víla Amélie. Tato víla měla krásně růžová křidélka ve tvaru motýla, proto jí často její kamarádky víly říkaly „Motýlka“.
Pokračovat ve čtení →
Daleko za lesem úplně na samotě stojí dřevěná malovaná chaloupka. V oknech má krásné barevné záclonky, červenou střechu a na parapetech plno pestrobarevných květin. V té chaloupce žije babička Agáta. Kouzelná stařenka s laskavým úsměvem. Nejraději nosí šátek na hlavě, kulaté brýle na očích a nabíranou květovanou sukni. Žije sama ve své chaloupce, daleko od lidí. Přesto ví o všem, co se kolem děje, a vždycky někomu pomůže. Jak to?
Pokračovat ve čtení →
Chytrouška našla ve vlčkovi Šediváčkovi kamaráda, kterého jí ostatní zvířátka v lese tak trošku i někdy záviděla. Oba dva se velice dobře doplňovali. Ale Chytrouška byla vždy ta, která přišla jako první s jakýmkoli nápadem. A vlček Šediváček? Ten byl takový dobrák, jak se říká, od kosti a ochotně a rád s Chytrouškou prováděl všelijaké ty lumpačinky, kterými ti dva rošťáci kolikrát i nahněvali ostatní zvířátka.
Pokračovat ve čtení →
Nad velkým zeleným údolím bylo jedno jarní království. Celý rok tam rostly květiny, nad hradbami se pyšnila duha a na královských zahradách kvetly stromy. O tomto jarním království se mluvilo široko daleko. Každý, kdo šel kolem, chtěl vidět ty barvy, kterými bylo království známé. Stromy, květiny a duha. To vše rozzařovalo království barvami všeho druhu.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden rybník. Nebyl to však jen tak obyčejný rybník. Byl to rybník zázračný, protože v něm bydleli vodníci. Celá rodina. Taťka, máma a čtyři malá vodníčata. Nikdo o nich ale nevěděl, protože přes den spali a vycházeli až v noci, když byl na obloze měsíc a hvězdy. Tedy až na nejmladšího vodníčka.
Pokračovat ve čtení →
Za desatero horami a devatero údolími je země plná řek, potůčků a jezer. Voda tady teče ze skal, tvoří vodopády, proudí mezi lesy a velkými kameny a někde jen tak stojí a vyústí v krásná klidná jezera. V těchto vodách žijí nádherní a zvláštní tvorové. Vodní draci. Někteří jsou menší a rádi si brouzdají v potůčkách, jiní zase velcí a mají své příbytky v jezerech.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domečku na okraji vesničky žila se svou rodinou jedna malá, veselá holčička jménem Valentýnka. Její jméno bylo kouzelné a krásné, tak jako ona sama. Hnědovlasá holčička měla jen tři roky, ale byla velmi šikovná a zvídavá.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden král a královna a těm se narodila dceruška. Protože byla krásná jako růže, dali jí jméno Růženka. V noci se u její kolébky objevily tři sudičky. První povídá:
„Budeš mít stejně milou povahu jako líbeznou tvář.“
Pokračovat ve čtení →
V kouzelné školce se někdy děly neuvěřitelné věci. Byla to školka neobyčejná. S každým ročním obdobím přišla nová kouzla. Zrovna teď bylo jaro. Všechno rozkvétalo, a tak i ve školce všechna semínka, co děti zasadily, začala rašit. Papíroví motýlci třepetali křídly a berušky vyrobené z látky si lezly mezi malými květináči. Celá školka rozkvetla a obživla.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na hodného medvídka Erika, který rád chodil na ryby a rád pekl medové koláčky. Medvídci přece med milují. Během své cesty na ryby si našel novou kámošku, veverku Ryšku, která se vydala na ryby s ním. Malá veverka Ryška se ho nebála jako ostatní zvířátka v lese. Cítila, že je to hodný medvídek a bylo jí s ním dobře. Jak tak byli na rybách, ulovili spolu zlatou rybku, která medvídkovi řekla, že mu splní jedno přání. A pamatujete si, děti, jeho přání?
Pokračovat ve čtení →
V krásné oblasti mezi horami a řekou se nacházelo město Hračkov. V tomto městě, jak už název napovídá, bydlely hračky. Každá hračka tam měla své místečko, na které patřila. Svůj domeček tam mělo také jojo Vlastimil. Jojo bylo v Hračkově spokojené, mělo rádo ostatní hračky a líbil se mu jeho domeček.
Pokračovat ve čtení →
V jedné chaloupce v lese žil medvídek Erik, který miloval nejen med, ale jeho největším koníčkem bylo chození na ryby. Byla to jeho velká záliba. Každou sobotu si proto připravil svůj kyblík a udici a vydal se na ryby k průzračnému jezírku uprostřed jeho lesa. Sice rybky, co chytil, hned vypustil zpátky, ale bavilo ho zkoušet, jestli se nějaká chytí. Medvídek byl sice velký a mnoho zvířátek se ho bálo, ale byl to velký dobrák s čistým srdíčkem.
Pokračovat ve čtení →
Zvířátka mají také ráda jaro. No a Velikonoce jak by smet. Každé z pěti zvířátek dostalo od velikonočního zajíčka vajíčko. A protože si zvířátka hrají stejně ráda jako děti, rozhodla se, že budou s vajíčky hrát hru.
Pokračovat ve čtení →
Už zbývaly jen dva dny do Velikonoc, když se velikonoční zajíček probudil. Promnul si oči, protáhl se na posteli, dlouze zívnul a podíval se na budík na stolečku.
„Propáníčka! Já jsem zaspal!“ polekal se. „Jak to, že ten budík nezvonil včas? Musím rychle sehnat vajíčka na nadílku!“
Pokračovat ve čtení →
Říká se, že na Velký pátek se otevírá země a její úkryty, ve kterých můžete najít poklad. Tak to vyprávěla babička. A takový poklad se vždycky hodí, říkala si holčička Elinka. Maminka s tatínkem by měli radost. Tatínek by si mohl koupit to pěkné auto, co se mu tak líbí. A maminka ty nádherné šaty. A mně by určitě koupili tu mňoukací kočičku na baterky, která je ták drahá.
Pokračovat ve čtení →