Pohádky pro děti, malé i velké ke čtení. Vychutnejte si online pohádky různých autorů. Neváhejte psát komentáře, posílat obrázky, sdílet po internetu.
Byla jednou tři prasátka, která žila na louce u lesa. Rochnila si tam spokojeně už dlouhý čas a nic jim nechybělo. Až jednoho dne přišlo nejmladší prasátko se zlou zprávou. Zaslechlo od moudré sovy, která měla vždy o všem přehled, že se v okolí pohybuje vlk.
Pokračovat ve čtení →
Pacík byl krásný huňatý kocourek a kamarád všech zvířátek. Bydlel v domečku se svými majiteli, kteří mu dávali samé dobroty. Přes den se procházel po střechách, stromech anebo se jen tak potuloval. Jednou se pod střechou jeho domu uhnízdili vrabčáci. Nejdříve měli z Pacíka strach, ale nakonec zjistili, že je to hodný kocourek a skamarádili se. To ses mohl dočíst v pohádce Kocourek Pacík a vrabeček.
Pokračovat ve čtení →
V jedné rozpadlé chaloupce žil tatínek, maminka a jejich chlapec Tonda. Byli velmi chudí, do střechy jim teklo a často neměli ani na jídlo. Tonda, aby rodičům pomohl, pracoval jako pasáček ovcí. Ale i tak neměl ani na pořádné oblečení, chodil v roztrhaných kalhotách, do kabátku mu táhlo a jeho čepice vypadala stejně otrhaně jako zbytek oděvu. I přesto si každé ráno cestou na pastvu vesele pohvizdoval.
Pokračovat ve čtení →
Děti seděly ve škole, obtahovaly obrázek hranic České republiky a poslouchaly povídání paní učitelky. Pepíček už přemýšlel, co bude dělat o prodlouženém víkendu a Anička se těšila, že pojedou s maminkou na výlet k tetě do Polska.
Pokračovat ve čtení →
Žil byl jeden hroch. Ale nebyl to obyčejný hroch. Byl to hroší král. A ten král měl tři syny. Jednoho dne si jako vždy hověl v chladivé vodě a přemýšlel o životě. Najednou ho popadla velká chuť na meloun. Tak velká, že se ani vydržet nedala. A tak mu nezbývalo než přivolat své tři syny:
Pokračovat ve čtení →
Ahoj, děti! Jmenuji se svatý Martin a dnes vám budu vyprávět svůj příběh. Dozvíte se, proč se můj svátek slaví vínem a pečenou husou, a kde se vzaly svatomartinské rohlíčky. Ale začněme pěkně od začátku.
Pokračovat ve čtení →
Tato pohádka se odehrála v dávných dobách, kdy na hradě Trosky žily dvě ženy. Obě se od rána do večera jen hádaly a všelijak si nadávaly. Stará Markéta se usídlila v nižší věži, hned naproti ní v té vyšší přebývala mladá Barbora. Sotva ráno vyšlo slunce, obě spěchaly k oknu, aby se mohly s tou druhou hádat.
Pokračovat ve čtení →
První dny po příjezdu domů od tety ze Šumavy byly pro Celestýnku smutné. Sice ji čekala ještě dovolená s rodiči, ale Celča byla stále duší u tety. Smutně si procházela svůj deník, prohlížela namalované obrázky a drmolila si jen tak kouzelné zaklínadlo: „Fauna, flora, kámen pravý, ať je člověk opět zdravý.“ Vzpomínala na tetino poutavé povídání o kytičkách, které propůjčily svou kouzelnou energii bílým cukrovým kuličkám, když bylo třeba. Celestýnka pak s jejich pomocí dokázala zmírnit bolest a uzdravit i kamarádku Klárku.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na chlapečka Honzíka, který velmi toužil mít nového přítele – svého vlastního pejska. Chlapeček byl však neposedný a musel nejprve svým rodičům dokázat, že on zodpovědný skutečně je!
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý chlapeček, který si moc přál mít přítele. Nepřál si však obyčejného kamaráda! Jeho snem bylo mít veřejného parťáka – pejska. Každý den po škole maminku i tatínka pěkně prosil, ať mu pejska koupí, ovšem neúspěšně. Honzík byl neposedný chlapeček a učit se mu nechtělo, jeho rodiče se proto báli, že by se o pejska nedokázal postarat.
Pokračovat ve čtení →
V domečku za lesem žil chlapec jménem Daniel. Les, který se rozprostíral za chlapcovým domem, byl kouzelný.
Když pracoval na maminčině zahrádce, najednou se před ním objevil zajíček. Ten mu vysvětlil, že zabloudil a že žije v kouzelném lese za jeho domem. Společnými silami pak našli cestu zpět a zajíček se dostal domů do svého kouzelného lesa. Jak to všechno zvládli? To jste se mohli dočíst v pohádce Kouzelný les.
Od té doby se zajíček a Daniel stali nerozlučnými kamarády a zažívají spolu různá dobrodružství. Například nedávno na podzim, když pomáhali srncům shazovat parůžky.
Pokračovat ve čtení →
Jak všichni víme, vlaštovky jsou stěhovaví ptáci. To znamená, děti, že když se u nás začíná venku ochlazovat, vlaštovky roztáhnou svá křídla a odletí se zahřát do teplých krajin. Když je však u nás znovu teplejší počasí a hřejivé sluníčko, opět se k nám vesele vrátí. A takto před zimou se chystala jedna malá vlaštovka do teplých krajin spolu se svou rodinou.
Pokračovat ve čtení →
Každé období je něčím zvláštní. Například na podzim začíná padat listí, vítr má větší sílu a častěji prší. Některé děti nemají podzim rády právě kvůli dešti. Jiné si ale dokáží i toto období užít. Stejně jako Martinka. Copatá blondýnka s modrýma očkama a nekonečným úsměvem. Martinka, i když už je velká, chodí přece do první třídy, miluje skákání v kalužích. A proto, když prší, jásá. Nebylo tomu ale tak vždycky.
Pokračovat ve čtení →
Taneční veselice na mýtince pod starou osikou, kterou Chytrouška vymyslela a zorganizovala, byla pro lesní zvířátka něčím novým a nebývalým. Měla veliký ohlas. Všude po lese se o ní mluvilo, a tak nezůstalo jen při jedné zábavě. Došlo i na další a zúčastňovalo se jich čím dále více a více zájemců. Z Chytroušky se postupně stávala velmi vážená osobnost.
Pokračovat ve čtení →
Když se v kalendáři objeví měsíc říjen, v hájovém lesíku se konají podzimní radovánky. Veverky pořádají velkou hostinu a zvou na ně všechna zvířátka z lesa. Doprostřed mezi stromy umístí stůl a ten vyzdobí samými dobrotami a hezkými říjnovými věcmi. Například tam můžeš vidět lísky, oříšky, šišky, jeřabiny, ale taky džem z horkých šípků anebo sušená jablíčka. Těm se říká křížaly. Na hostinu se vždycky všechna zvířátka těší. Ale nebylo tomu tak vždycky.
Pokračovat ve čtení →