Byla jednou jedna krásná louka. Kvítky zdobily louku jako ten nejkrásnější duhový koberec. Kvítky byly právě ve své největší slávě. Veselí ptáčci si poletovali kolem a zpívali ty nejkrásnější písně.
Pokračovat ve čtení →Myška Hryzka
Pohádky pro členy Pohádkozemě
Pohádky k přečtení jsou přístupné pouze pro registrované uživatele.
Podpořte Pohádkozem a získejte přístup na web bez reklam.
Pokud jste členy, přihlaste se zde »
O kouzelném přívěsku
V jednom dalekém království vládl moudrý král. Měl i moudrou královnu, která mu vždy správně radila, a tak se lidem v tom království dobře dařilo. Jednoho dne ale král uznal, že bude na čase vládu předat svému synovi, princi Chrabrošovi. Ten se chtěl ženit s nějakou princeznou, ale neuměl si vybrat. Král nevěděl, jak princovi poradit, která princezna bude ta nejlepší, a tak se rozhodl vydat se pro radu za starým čarodějem.
Pokračovat ve čtení →Jak jednorožec zvítězil nad zeleninou
Na duhové louce žila rodina jednorožců. Hned vedle louky měli pole s mrkví, brokolicí, květákem, hráškem a další zeleninkou, kterou všichni jednorožci moc rádi jedí, aby byli zdraví. Všichni, až na největšího jednorožce a vůdce stáda, který si nechával říkat Sladkoroh. Miloval totiž sladké. Nejradši se vkrádal do města, kde se nechával krmit od dětí bonbóny, čokoládou a sušenkami. Když měl doma jíst zeleninu, odmítal.
Pokračovat ve čtení →Krokodýl Niky
V teplé džungli u velké řeky žil malý krokodýl jménem Niky. Krokodýl měl šupinaté zelené tělo a velká ústa. Spousta zvířátek se ho právě proto v džungli bála a vyhýbala se řece, ve které žil. On se však rád usmíval, ale ostatní zvířata se bála jeho velkých zubů, a právě proto mnoho kamarádů neměl. Byl z toho velmi smutný. Vždy sledoval, jak si opičky spolu hrají na stromech, jak si žabky spolu kvákají na liáně. I on chtěl nějakého kamaráda.
Pokračovat ve čtení →Vlčí zákon
Daleko v hlubokých lesích žila smečka vlků. Starali se o sebe, pomáhali si a vždycky drželi spolu. Měli mezi sebou vlčí zákony a pravidla, která dodržovali. Nikdo je nesměl porušit. Ve smečce byli vlci mladí i staří, samice i samci. Všichni se navzájem chránili a žili spolu spokojeně.
Pokračovat ve čtení →Kouzelná vílí země
V daleké, předaleké zemi bylo jedno království. A nebylo to jen takové obyčejné království, byla to totiž země víl. Vládla mu krásná vílí královna, která měla zlaté vlasy, zlaté šaty, zlatý trůn i zlatý zámek s obrovskou zahradou.
Pokračovat ve čtení →Maminčina lemuří holčička
Dnes vám budu vyprávět pohádku o neobyčejných tvorech, kteří také žijí s námi na planetě Zemi. Jsou to malé opičky s šedivým kožíškem a pruhovaným ocáskem. Jejich ouška jsou maličkatá stejně jako jejich čumáčky. Každá z těchto opiček musí mnoho času věnovat péči o své hebké chloupky. My přeci také musíme pečovat o své tělo či vlasy.
Pokračovat ve čtení →Strašidlo ze skříně
Malá Julinka a její mladší bratříček Filípek se chystali do postýlky. Měsíček na obloze se už na děti usmíval a hvězdičky je posílaly do teplé postele. „Umýt zoubky, obléct si teplé pyžamko a spinkat!“ zavolala maminka poté, co se její dětičky vykoupaly.
Pokračovat ve čtení →Přišlo Léto
Každý rok se střídají čtyři nádherné roční období, avšak každé je jiné. Každé období nás okouzlí svými kouzly na tři měsíce a poté se uloží k spánku. Každý rok se však budí, aby nám ukázalo svá kouzla, kterými promění naši zemi v něco neuvěřitelného. A my máme právě kouzelné léto.
Pokračovat ve čtení →Pohádka o koblížkovi
První verze pohádky na Pohádkozemi, nová je zde →
Žili kdysi v malé chaloupce, na kraji vsi, až u lesa, dědeček a babička. Jednou ráno dostal dědeček chuť na koblihy. A tak šel za babičkou a poprosil ji: „Babičko, prosím tě, usmaž mi dnes k snídani koblížek. Dostal jsem na něj velikou chuť.” A babička se dala do přípravy koblížka.
Pokračovat ve čtení →O čísle 54674565588
Bylo jednou číslo, které se jmenovalo 54674565588. Žilo v království, kde panoval chaos a nepořádek. Číslo se velmi snažilo zapadnout mezi ostatní znaky a písmenka, ale bylo velmi těžké se v tomto zmatku orientovat.
Pokračovat ve čtení →Musíme si pomáhat
Když prší, je všude hodně vody. Rybníky se zvedají, řeky se zvětšují a na chodnících se tvoří potůčky. Jednou se stalo, že i řeka v naší vesnici se natolik zvedla, že se málem vylila. Všechno tehdy zachránili bobři a jejich kamarádi ptáčci. A to jen díky tomu, že si navzájem pomohli. Jak to tehdy bylo?
Pokračovat ve čtení →O medvídkovi Antárkovi, který nedal na varování rodičů
Rodiče Antárka vždy varovali, ať se vyhýbá lidem. Přestože mu lidé jednou pomohli a odvezli ho k veterináři, když mu bylo špatně, spousta lidí představovala nebezpečí. Lidé byli totiž na zvířata často zlí. Někteří je dokonce lovili. Alespoň tak to Antárkovi rodiče vždy popisovali.
Pokračovat ve čtení →Jak Filip zjistil, že je škola dobrá
Filip byl malý neposedný kluk. Chodil do první třídy a škola ho vůbec nebavila. Nechtěl se učit. Nebavil ho český jazyk, protože nerad četl. Nebavila ho matematika, protože nerad počítal. Výtvarné nebo pracovní činnosti byly pro něj utrpením. Paní učitelka i rodiče už nevěděli, co s ním mají dělat. Jednou se ale ve škole přihodilo něco, co Filipa přesvědčilo, že je důležité umět číst, znát čísla, a dokonce umět i něco vyrobit.
Pokračovat ve čtení →Hrošík Felix a jeho cesta do Evropy
Hrošík Felix se jednoho dne rozhodl, že se vydá do světa. Afrika byla sice krásná, měl v ní domov a spoustu přátel, ale zkrátka zatoužil poznat něco nového. Tak si sbalil věci, které potřebovat na cestu, se všemi se rozloučil a vyrazil. Vydal se na sever – směrem k Evropě.
Pokračovat ve čtení →