Pohádka o zvědavém Jirkovi

Byla jednou jedna chaloupka. V té dřevěné chaloupce na konci vesnice žil zvědavý chlapeček jménem Jirka. Chlapečka zajímalo všechno. Nejraději však chodil do lesa, kde mohl zkoumat krásy přírody. Vždy když se jeho maminka vydala na trh a otec pracovat na pole, dali Jiříkovi za úkol uklidit chalupu a nasbírat v blízkém lese bylinky, maliny či ostružiny. 

Jirka věděl, že nemá chodit hluboko do lesa, ale jen na začátek lesa, tak jak mu maminka říkala. Synek rodiče vždy pěkně poslechl a do tmy byl zpátky doma, jak se dohodli. Zvědavého chlapečka do lesa pokaždé doprovázel jeho věrný kamarád, pejsek Bruno, který se k nim zatoulal, když byl chlapeček ještě velmi malý. Když se brzy ráno Jirkovi rodiče vydali do vesnice na trh a na pole, Jirka pěkně zametl celou chaloupku a sáhl po pleteném košíku u pece. Vesele si poskakoval a prozpěvoval a mířil k blízkému lesu spolu se svým pejskem Brunem. Les znal dobře a přesně věděl, kam má jít hledat bylinky nebo bobule. Chlapeček měl už svůj košík plný, ale rozhodl se, že ještě prozkoumá les před sebou. 

Jak tak chlapeček kráčel mezi vysokými zelenými stromy a listy mu šustily pod nohama, uvědomil si, že je už hluboko v lese, tuto část lesa neznal. Jejda! Měl poslechnout maminku a nechodit hluboko do lesa, říkal si. „Haf! Haf!“ pejsek Bruno náhle začal bázlivě štěkat, asi měl strach, řekl si Jiřík. 

Blonďatý chlapeček najednou spatřil hustý keř plný ostružin. Natáhl se, aby utrhl ostružiny, když vtom se před ním zjevila stará babička. „Ahoj chlapče,“ řekla mu stařena v otrhaných šatech. „Pomůžeš staré bábě odnést dřevo do její chaloupky?“ zeptala se ho nakonec. Jirka věděl, že starším lidem se musí pomáhat, i když měl pocit, že ta stařenka je zvláštní. Jeho pejsek Bruno na stařenku nesměle zavrčel a vycenil na ni zuby. Jirka však neváhal, vzal stařence dřevo, co měla na zádech, a následoval ji do její chaloupky, aby jí pomohl. 

Jak tak Jirka kráčel lesem za starou paní, všiml si, že les je temnější a temnější. Tu se najednou před babičkou a Jirkou zjevila stará dřevěná chalupa. Chlapeček položil dřevo před vchodové dveře a už už se měl k odchodu spolu s pejskem, když stará paní opět promluvila: „Pojď dovnitř, chlapče, udělám ti čaj a koláč za to, jak jsi mi pomohl,“ řekla a hrůzostrašně se zasmála. Jirka věděl, že by neměl mluvit s cizími a už vůbec ne jít dovnitř, no chlapeček byl příliš zvědavý, chtěl se podívat, jak to uvnitř vypadá. Bruno táhl Jirku zpět, ale ten plný zvědavosti vešel dovnitř a stařena za nimi zavřela dveře. Když si však chlapeček ukousl z ořechového koláče, padl do hlubokého spánku. Ježibaba se zasmála a začala připravovat lektvar, do kterého házela různé bylinky a koření. Bruno jen štěkal a štěkal a snažil se chlapečka vzbudit. 

A jak dopadl zvědavý Jirka a jeho věrný pejsek Bruno? Co udělala zlá ježibaba Jirkovi? To se, děti, dozvíme v další části.