V dětském pokoji chlapečka Míši bychom kromě knížek, hraček či plyšáků našli i různé postavičky superhrdinů. Ty ležely na poličce a usmívaly se na celý pokoj. Spiderman uměl střílet „pavučinky“ z ruky a létat a Superman zase uměl po stisku knoflíku létat a vydávat různé zvuky.
To by bylo, kdyby měl i malý pavouček Milo takové schopnosti. Pavouček Milo byl drobný pavouček, který žil schovaný pod lístkem, kde si vytvořil malou pavučinku, na které žil. A tento lístek byl v kvítku na parapetu v Míšově pokoji. Milo vždy potají sledoval malého Míšu, jak si hraje s hračkami, ale nejraději pozoroval, když si chlapeček hrál se superhrdiny. Milo byl sice malý pavouček, ale toužil po tom, aby i on mohl jednou létat a střílet pavučiny jako Spiderman. I když jeho pavučinky tak silné nejsou.
Jednoho dne, když si chlapeček Míša hrál venku a skákal do bazénu, Milo vykoukl ze svého úkrytu. Vzduch je čistý. Celou noc se mu zdálo, jak letí se Spidermanem. A proto se ráno vzbudil s myšlenkou, že to dnes také uskuteční. Pavouček opatrně vyšel ven zpod listu, vyskočil z květináče na svých osm nohou a vyšplhal na zeď směrem až k poličce, na které leželi superhrdinové. Fíha, to je ale výška.
„Jak ho jen spustím, když chci létat jako on?“ zamyslel se Milo nahlas. Vždy když si Míša hrál se superhrdiny, stiskl tlačítka a superhrdinové létali či stříleli pavučiny. Milo na to vždy zíral s velkýma očima, dokonce i v televizi je už viděl, když se Míša díval. Pavouček se vyškrábal na postavičku Spidermana, mačkal velký knoflík, se kterým měla postavička létat. Pavouček stlačoval knoflík, jak mohl, ale sílu na to neměl. Pak si všiml, že na ruce Spidermana je další, ale tentokrát už malé tlačítko, a tak ho stiskl. A ono se to podařilo! Ze Spidermanova zápěstí vyletěla malá pavučinka. Byla pevnější a větší než ty Milovy, dokonce i sám drobný pavouček by se na jednu vešel. Ano, to je ono! Vždyť on se na ni posadí a bude létat. Milo se posadil na ruku Spidermana a ze všech sil stiskl malý knoflík. Vtom vyletěla pavučinka, Milo se odrazil nožkami a vyskočil na pavučinu. Letěl a letěl přes celý pokojíček přesně jako Spiderman a udiveně hleděl, jak je vysoko a jak letí rychle. Až nakonec dopadl na parapet, na kterém bydlí.
„No téda! Ještě jsem neviděla takového maličkého pavoučka s tak velkou pavučinou létat,“ řekla mu udiveně beruška Bětka, která ho z dálky pozorovala. Byla to jeho kámoška, která žila na zahradě a často chodila Mila navštěvovat. Pavouček Milo ze sebe oprášil pavučinu a pyšně řekl: „Když něčemu věříš, musíš si za tím jít. Sice superhrdina nejsem ani pavučinky nestřílím, ale tkám, ale alespoň jednou jsem si zkusil, jaké to je letět na tak velké pavučince, ještě k tomu Spidermanově,“ řekl jí s úsměvem Milo a odebral se do domečku. Slyšel, že chlapeček Míša už jde zpět do pokojíčku. Rozloučil se s Bětkou, která odletěla pryč přes pootevřené okno.
A tak si pavouček Milo dál žil v květináči na parapetu a každý den sledoval dobrodružství superhrdinů, které pro ně chlapeček Míša připravoval.
