Tato pohádka se odehrála v dávných dobách, kdy na hradě Trosky žily dvě ženy. Obě se od rána do večera jen hádaly a všelijak si nadávaly. Stará Markéta se usídlila v nižší věži, hned naproti ní v té vyšší přebývala mladá Barbora. Sotva ráno vyšlo slunce, obě spěchaly k oknu, aby se mohly s tou druhou hádat.
„Už jsi vzhůru, ty stará můro?“ volala Barbora ze své věže.
„Tebe si čert v noci neodnesl, ty ukvákaná ropucho?“ ozvala se zpět Markéta.
„Hlavně se nezapomeň pomodlit, aby ti Pánbíček seslal deštíček, ty seschlá divizno,“ brblala Barbora, pro kterou byla Markétina víra k smíchu.
„Za tyhle řeči by ses měla smažit v pekle, ty drzé střevo,“ odsekla Markéta.
A tak se hádaly den za dnem. Proč se začaly hádat, už nevěděla ani jedna z nich. To je ale neodradilo, aby v hádce pokračovaly. Od rána až do večera byl slyšet neustálý křik, urážky a handrkování, že i ptáci se odtamtud raději odstěhovali. Jejich věčné nadávky rušily i čerty, kteří se chtěli ubytovat v opuštěné chatrči v lese jen kousek odtud. Chování těch dvou žen je tolik naštvalo, že se smluvili, že ty hříšnice odnesou do pekla.
Ten den byl jako každý jiný. Sotva první sluneční paprsek ozářil Barbořiny komnaty, žena vstala hned s nadávkou na rtech.
„Tvoje chrápání mě rušilo celou noc,“ křikla z okna.
„Moje? To ty chrápeš, jako když bručí medvěd,“ oplatila jí Markéta.
„Přála bych si, aby si tě odnesl čert, ty babizno jedna,“ vykřikla uražená Barbora.
V tu chvíli se objevil vedle Markéty chlupatý pekelník, popadl ji a zmizel s ní do pekla.
Barbora vykulila oči, neschopná slova. V krajině se najednou rozprostřelo ticho, jaké tyto končiny po mnoho let nepoznaly.
Na druhý den se Barbora vyklonila z okna, koukala na druhou věž, která byla nyní opuštěná.
„Co jsem to udělala? Proč se mi vůbec po té bábě stýská?“ přemýšlela Barbora.
Najednou si uvědomila, jak zle se zachovala.
„Čert si měl odnést mě. Byla jsem tak hloupá,“ povzdechla si.
Její přání se rázem splnilo. Kde se vzal, tu se vzal, stál vedle ní čert, chytil ji a zmizel i s ní do pekla.
A tak se obě ženy setkaly znovu v pekle. Tam se konečně po dlouhých letech jedna druhé omluvily a udobřily se. Jejich věčné hádky dodnes připomínají dvě věže, které po nich zůstaly.
Bylo to strašidelné. Linda 7 let a táta