Frantík, Ludvík a Karlík, to jsou kluci našich sousedů, které jsem poznal teprve nedávno. Oni se se mnou nechtějí kamarádit. Jsem podle nich jiný. Čím jiný, to nevím. Oni se mi za to smějí. Ptal jsem se maminky, čím jsem jiný. A ona mi řekla, že je to tím, že nemám tatínka. Kluci ho totiž mají. Byl jsem z toho smutný.
Pokračovat ve čtení →
Ve vesnici se začala ztrácet kuřata. Ať si vesničané své kurníky chránili jakkoliv, nic jim to nebylo platné. Vše měla na svědomí liška. Vždy se nečekané přiblížila a nechala po sobě spoušť. Ničila kurníky a odnášela si kuřata. Protože si hospodáři nevěděli s počínáním lišky rady, rozhodla se nakonec zvířata na lišku vyzrát sama.
Pokračovat ve čtení →
Mlynář Pepík měl kocoura. Ten byl však velice líný. Za celý svůj život nechytl ani jednu jedinou myšku, jen jedl a spal. Podle toho také vypadal – tlustý a neohrabaný. Protože mlynář byl moc starý, brzy zemřel. Teď se neměl, kdo starat o kocoura.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna malá holčička Darinka, která měla moc ráda ovoce a zeleninu.
Jednoho rána vyběhla na zahradu a utrhla si zlatavou hruštičku. Ale, co se to stalo? Najednou stojí na prosluněné louce. A tu k ní přichází krásná paní, do zlata oblečená. ,,Dobrý den, Darinko, já jsem víla a říká se mi Hruštička. Jsem ochránkyní všech hrušek a ty jsi právě jednu začala jíst. Jak ti chutná?” ,,Je moc dobrá, děkuji. nezlobíte se, že jsem ji utrhla?” zarazila se Darinka.
V jednom království žila krásná princezna, která ráda jezdila na koni, šermovala se a střílela z luku. Její maminka královna se na ni zlobila, protože chtěla, aby se její dcera chovala jako správná princezna: vyšívala a hrála na loutnu. Ale to princeznu nebavilo. Radši jezdila s tatínkem králem a svým bratrem princem do lesa na lov.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna veselá rodina se dvěma dětmi, která si pořídila štěňátko. Dali mu jméno Charlie. Děti se o štěňátko pečlivě staraly a doslova si ho zamilovaly, jenže štěňátko to vidělo poněkud jinak. Od svého příchodu totiž muselo neustále poslouchat nějaké povely. „Sedni! Lehni! Pac!“, křičely na něj neustále děti, až mu to uši trhalo.
Pokračovat ve čtení →
Uprostřed temného lesa v chaloupce s doškovou střechou žila stará zlá čarodějnice. Pocestné lákala do svého obydlí a tam je mámila kouzelným lektvarem. Pak si je uvařila ve velkém kotli a snědla. Jednoho dne jel okolo tovaryš Jíra. Toho si nemohla nevšimnout čarodějnice. Jak se blížil k její chaloupce, začala jej zvát k sobě na pečínku.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna dáma a ta měla moc ráda klobouky. Měla jich plnou skříň a každý den ráno si z nich vybírala ten, který jí nejvíc slušel k oblečení. A že to nebylo lehké! Ve skříni totiž byly klobouky velké i malé, úzké i široké, klobouky různých barev a tvarů. A dáma si každou chvíli přinesla další.
Pokračovat ve čtení →
Byl krásný slunečný den a kočička Minda se rozhodla jít na vandr. Maminka jí kladla na srdce, ať nechodí příliš daleko. Jelikož byla Minda hodnou kočičkou, procházela se jen po dvorku, na němž bydlela. Dvorek byl dostatečně velký, jako celý svět a stále zde měla co objevovat.
Pokračovat ve čtení →
V jednom sadu vyrostla krásná jabloň a rodila krásná, červená jablíčka. Hospodář ji měl moc rád, protože jablíčka byla zdravá, chutná a šťavnatá, nejlepší z celého sadu.
Pokračovat ve čtení →
Hej, ovečky, nesyty,
kam jste se to zatoulaly?
Že vy smíte do žita,
koho jste se ptaly,
koho a kterého
hospodáře řádného?
Panímáma Nováková měla dvě děti – syna Petra a dceru Evu, které nikdo z vesničanů neřekl jinak než Evule. Jak začala válka, Petr musel narukovat. Po měsíci padl hrdinně v boji. Panímámě Novákové zůstala jen dcera. Zatímco Petr ji ve všem pomohl, Evule celý den ležela v posteli a svou mámu jen sekýrovala, co jí má přinést a udělat. Tak to trvalo několik let.
Pokračovat ve čtení →
Jednoho krásného rána vypravil se Marek s tatínkem do lesa na houby. Od maminky dostal košík, pití a svačinu a mohli vyrazit. V lese to krásně vonělo, byl tam příjemný chládek a plno hub. Ale jakých, samé muchomůrky, holubinky a hříbek ani jeden. Mareček se těšil na slíbenou smaženici, a tak se velice zlobil. Jak tak procházel mezi muchomůrkami, schválně jednu odkopl.
„Teda Marku, co to děláš?” zjevil se před ním dědeček Hříbeček.
Byla jednou jedna žabka. Jmenovala se Parádilka. Ona se tuze ráda parádila. Než vyšla ven ze své tůňky, musela mít krásně zelený šat a nějaký krásně blýskavý šperk. Žabák s žábou neměli radost, že se jejich dcerka takhle fintí, ale nic proti tomu nezmohli. Parádilka byla tak zahleděná do sebe a své krásy, že si nevšimla, jak jsou z ní její rodiče nešťastní.
Pokračovat ve čtení →
V letní noci, při měsíčku
žáby hrají na honičku.