Ve vesnici téměř na konci světa žila malá kravička Matylda se svými rodiči. Matylda byla velmi šťastná, protože trávila veškerý čas na pastvině, kde si mohla hrát se svými kamarády.
Pokračovat ve čtení →O krávě Matyldě, která bude mít bratříčka
Kouzelná babička
Byla jednou jedna chaloupka a v té žila milá, ale chudá rodina. Máma, táta a jejich tři děti – sestřička a dva bráškové. Bylo krátce před Vánoci a rodina neměla žádný peníz ani na vánoční večeři.
Pokračovat ve čtení →Jak si princ ze zimního království vybral princeznu
Za devatero horami a devatero řekami bylo jedno zimní království. Král a královna, kteří tam žili, byli moudří a spravedliví. Měli syna, velmi moudrého prince. Ten už byl dospělý, a tak bylo třeba, aby se oženil. Jenže princi se do toho moc nechtělo. Neznal žádnou princeznu, která by se mu líbila.
Pokračovat ve čtení →Příběh o třech Králích a ztraceném pejskovi
Za sedmero horami, za sedmero lesy, za sedmero loukami byli tři králové: Kašpar, Melichar a Baltazar. Tři králové se vydali na dlouhou cestu, aby obdarovali právě narozené dítě. Putovali lesy, poli a pouštěmi a každou chvíli pohlédli na oblohu, kde byla jasně vidět betlémská hvězda. Její záře byla úžasná a ukazovala králům směr, kterým se měli vydat.
Pokračovat ve čtení →Jak si děti přály zimu
A bylo po prázdninách. Volno v zimě uteklo jak voda a děti už zase musely do školy. Pořád se ale ještě těšily na odpolední dovádění ve sněhu. V lavicích nemohly usedět, jak moc se těšily na kopec. To ale ještě netušily, co je čeká.
Pokračovat ve čtení →Jak opičák Stefan nechtěl uklízet
Stefan byl chlupatý opičák, který žil na svém stromě uprostřed džungle. Stefan nesnášel uklízení a užíval si, že měl celý strom jen pro sebe a mohl na něm mít nepořádek, jaký se mu zlíbil. Kdykoliv snědl banán, odhodil slupku prostě na větev, na které se zrovna nacházel. Totéž dělal se všemi zbytky jídla. Po celém stromě se mu proto povalovaly nejen slupky, ale také ohryzky, pecky a stopky od všelijakého ovoce.
Pokračovat ve čtení →Zlomyslná výhybka
Byly jednou jedny koleje, po kterých jezdily vláčky. Uprostřed těch kolejí stála výhybka, která posílala vláčky buď do depa, nebo po kolejích dál, přes most a tunel až do města. Jenže stará výhybka zrezla a rozbila se, tak museli opraváři výhybku vyměnit za novou. Ta nová výhybka byla ale zlomyslná. Dělalo jí radost vláčkům jízdu po kolejích kazit.
Pokračovat ve čtení →Tisíc slz
Byl jednou jeden krásný mladík, který žil v hlubokém lese na horách se svou matkou, jež byla čarodějnice. Nedaleko v chaloupce žila dívka, krásná, s tváří bílou jako sníh a rty rudými jako růže. Nepocházela z bohaté rodiny, ale měla zlaté srdce. Každé ráno chodila ke studni pro vodu, kde potkávala Tomáše, který jí vždy pomáhal s těžkými vědry a vždy ji rozesmál, když měla těžký den. Oba si byli každý den jistí, že jejich srdce bijí jedno pro druhé. Jednoho dne však Katka čekala na Tomáše u studny jako každé ráno, ale Tomáš nebyl k nalezení.
Pokračovat ve čtení →Proč je země kulatá
Bylo jednou jedno malé království, které leželo na krásné rovině uprostřed širého světa. Král tohoto království byl velice pyšný na svou zemi a chtěl, aby byla nejkrásnější a největší ze všech.
Pokračovat ve čtení →O ztracené vločce
Taková sněhová vločka, ta má spoustu kamarádů. Ani byste nedovedli spočítat, kolik jich vlastně je. Jejími nejbližšími přítelkyněmi jsou ty vločky, které se vysypaly ze stejného mraku. Společně se drží pospolu celou cestu až na zem a i na zemi pak v závěji sněhu leží vedle sebe. Když jsou vločky spolu, jsou šťastné a spokojeně odpočívají na zemi, na střechách nebo stromech tak dlouho, jak jim to sluníčko dovolí.
Pokračovat ve čtení →Hledání první vánoční hvězdy
Existuje den v roce, na který se každý těší. V tento den jsme k sobě obzvlášť laskaví, dáváme si dárky a jíme tradiční vánoční jídla. Už víte, který je den? Ano, je Štědrý den!
Pokračovat ve čtení →Dráček Darebáček
Daleko odsud existuje pohádková říše. Je celá bílá, pokrytá sněhem. Všude, kam oko dohlédne, třpytí se sněhově bílá peřina. V téhle krajině žijí zimní draci. Jsou obrovští. Létají tiše a pozorují všechno kolem. Pomáhají lidem a pohádkovým bytostem, které tam žijí, aby jim bylo teplo. Jejich nejčastějším úkolem je rozdělat oheň. V pohádkové zimní říši je oheň jediné, co může zahřát, proto je moc důležité, aby s tím draci pomáhali. Stačí, aby foukli trochu svého ohnivého dechu na kousek dřeva, a oheň zaplápolá.
Pokračovat ve čtení →O zachráněné rolničce
Byl jednou jeden sněhuláček. Byl to moc hezký a radostný sněhulák, který měl všechno rád. Pusu měl vyskládanou do širokého úsměvu z malých černých uhlíků. Na každého, kdo prošel kolem, se usmíval. Děti si kolem něj venku hrály a blížily se Vánoce. Všichni se už moc těšili, jak se večer rozzáří rozsvícený stromeček. Ale nejen na to. Těšili se na uzobávání cukroví, které společně několik posledních dní doma pekli a zdobili. Taky se moc těšili na prázdniny, na koulování ve sněhu, na hraní si dlouho do večera, na ponocování. Prostě byli šťastní.
Pokračovat ve čtení →Vánoce výra Jonatána
Sovy to v zimě vůbec nemají lehké. Myslíte si, že jen spí nebo odpočívají v teple své dutiny ve stromě? To se tedy pletete. Ano, přes den sice sovu v lese nepotkáte, vylétá až za soumraku, ale to se pak opravdu má co ohánět. Musí nastražit sluch i svůj výborný zrak a neslyšně poletovat po lese.
Pokračovat ve čtení →Vánoční anděl
Byl to den před Štědrým večerem, venku se třpytila bílá sněhová přikrývka. V ulicích bylo cítit příjemnou vůni jídla a vánočních perníků, děti si stavěly sněhuláky a lidé si zpívali vánoční koledy. Jindrovi zářila očka při pohledu na velký vánoční stromek na náměstí, ale hned posmutněl, protože si vzpomněl, že doma toho letos na Vánoce moc mít nebudou. Neměli by ani do čeho zakousnout, kdyby se starý pekař na konci ulice nad chlapcem a jeho maminkou neslitoval. Vracel se od něj domů a v plátěné tašce nesl teplý bochník chleba a vajíčka, které mu pekař dal. Od té doby, co Jindrův otec před pár lety zemřel, to rodina neměla jednoduché. Navíc také jeho maminka těžce onemocněla.
Pokračovat ve čtení →