Milé děti, určitě si vzpomínáte na veselá zvířátka z maličké zoo, která měla nápad letět balónem. A právě dnes se dozvíme, jak se to koalám Kikovi a Nikovi, líné pandičce Baovi, lvíčkovi Edovi a opičce Veve podařilo.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna maličká ZOO, kde bydlelo jen maličko zvířátek, ale i když jich bylo maličko, lidéje měli velmi rádi. Lidé se vždy těšili na statečného lva Edu, který měl každého rád, ale i na línou pandu Bao, která nejradši na světě papala bambusy.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden les, i když on to nebyl jen tak obyčejný les – byl kouzelný. Žila v něm zvířátka spolu s dobrou vílou. Dobrá víla Linda dohlížela na les a na zvířátka v něm. Ale jednou se do lesa dostal neznámý muž. Byl to zlý kouzelník Cyprián. Chtěl získat Lindina kouzla. Linda se proto musela skrýt!
Pokračovat ve čtení →
Původní nezkrácená verze:
Polámal se mraveneček
u té panské obory,
čtyři pro něj naříkali,
pátý běžel za hory.
Když se narodil na Českém Krumlově malý Petřík, všichni se radovali. Rodiče pořídili miminku ty nejlepší chůvy, které byly k sehnání, aby se o děťátko staraly ve dne v noci. Malý Petřík však v postýlce nechtěl spinkat, plakal v ní, a tak ho musely služebné často nosit a kolébat v náručí. Není se čemu divit, že byly brzy všechny unavené a usínaly u dveří pokoje vsedě na židli, některé dokonce rovnou vestoje.
Pokračovat ve čtení →
Bylo šestého ledna. Andělka se skřítkem seděli u snídaně a jedli buchtu. Než si z ní ukrojili, měla tvar kruhu jako královská koruna.
Pokračovat ve čtení →
Na okraji pohádkové vesnice stál barevný dům. Měl dvě patra, růžová okna, modré stěny jako nebe a střechu žlutou jako sluníčko. Nikdo ale v tom krásném pestrobarevném domě nebydlel. Přesto byl každý den plný dětí. Jak to?
Pokračovat ve čtení →
Máte přístupy? Přihlaste se zde →
Užijte si Pohádkozem naplno a nenechejte se vyrušovat reklamou!
První verze pohádky na Pohádkozemi, nová je zde →
Žili kdysi v malé chaloupce, na kraji vsi, až u lesa, dědeček a babička. Jednou ráno dostal dědeček chuť na koblihy. A tak šel za babičkou a poprosil ji: „Babičko, prosím tě, usmaž mi dnes k snídani koblížek. Dostal jsem na něj velikou chuť.” A babička se dala do přípravy koblížka.
Pokračovat ve čtení →
Lucka a Jakub dostali na Vánoce štěně. Malé, milé, zlaté, všichni se z něj radovali, všichni ho obskakovali, kupovali mu hračky, nosili mu dobrůtky, mazlili se s ním. Všechno bylo super, nikdo z rodiny nepočítal, že by mohly být se štěňátkem nějaké velké problémy. Společně se po Vánocích těšili i na Silvestra.
Pokračovat ve čtení →
„Fííí! Jupííí! Fííí!!!“ ozývalo se na zasněženém kopci. Byla noc. Tma jak v pytli. Všude úplné ticho. Jen ze svahu, na kterém přes den sáňkovaly děti, doznívalo něčí skotačení a radost. Blízko kopce bydlel Jáchym. Černovlasý klučina s černýma očima a zářivým úsměvem. V tu noc taky slyšel to povykování z kopce.
Pokračovat ve čtení →
Před mnoha a mnoha lety, když ještě místo aut jezdili lidé na koních nebo chodili po svých, stál nedaleko hradu Bouzov na skále zámek. Lidé z něj kdovíproč utekli, zůstala tam bydlet jen stařena se svým psem a kočkou, ale ta hrad brzy proklela a nikdo se už nikdy neodvážil hledat. Dokud tam osud nezavedl tři chlapce – Mikeše, Kokeše a Jakeše.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 24. z 24
Konečně se ozvalo zacinkání zvonečku. Andělka se skřítkem radostně a plní očekávání spěchali ke stromečku. Ten zářil světýlky do tmy obýváku a vrhal stíny na úhledně zabalené krabice a balíčky poskládané na zemi.
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na příběh o tygříkovi, který přišel až z daleké země, kde ho lidé zachránili. Tygr Kyra byl maličký, žádnou rodinu neměl, a právě proto putoval do maličké zoo, která se nacházela na kraji městečka.
Pokračovat ve čtení →
Adventní pohádka 23. z 24
Když se na obloze objevila první hvězda, Andělka s rodinou a skřítkem usedla ke stolu. Měli výbornou polévku, řízky a bramborový salát a tatínek smaženého kapra, toho on tuze rád.
Pokračovat ve čtení →