Před mnoha a mnoha lety žil jeden chudý ovčák a ten měl sedm oveček, které každý den pásal na vysoké hoře. Jako každý jiný den se ovčák vydal napást ovečky na vysokou horu. Sledoval okolí, opřel se o svou hůl a zasnil se, jaké by to bylo, kdyby všude kolem nepanovala taková drahota. Jak by své děti každý den dosyta nakrmil. V tu chvíli se odněkud vynořil maličký mužíček v červené čapce a s dlouhou bradou.
Povídá ovčákovi: „Pojď za mnou, nebude ti to na škodu.“
Ovčák se nenechal přemlouvat a vykročil za mužíčkem. Mužíček v červené čapce držel v ruce jakýsi kořen. Předstoupil před skálu a udeřil jím třikrát do skály. Skála se s ohlušujícím rachotem otevřela a odkryla hlubokou, temnou jeskyni. Ovčák jen vyjeveně zíral a nechápavě kroutil hlavou. Trpaslík do ní vešel a ovčák ho pomalu a nejistě následoval.
V hloubi jeskyně planul oheň. Kolem ohně se to hemžilo trpaslíky s umouněnými tvářemi, kteří tu pilně kovali ze zlata ty nejrozmanitější předměty. Krásné blyštící se koruny a řetězy, zdobené číše, ze kterých se pije jen nejlepší víno a prsteny s velkými barevnými kameny.
Ovčáka až oči rozbolely, když uviděl tolik nádhery po hromadě. Zlato bylo všude kolem něj. Trpaslík mu řekl: „Naber si, kolik uneseš.“ Sotva to dořekl, položil kořen na zem a zmizel neznámo kam.
Ovčák se neostýchal a nacpal si plné kapsy zlata a radostně vyběhl z jeskyně. Sotva se zase nohou dotkl trávy na louce, skála se za ním s ohlušujícím rachotem zavřela. Jak ovčák pospíchal za dětmi, kapsy mu jen cinkaly.
Za zlato nakoupil ovčák spoustu jídla, pro všechny opatřil dobré šaty a boty a ještě mu spoustu peněz zbylo.
Když se to dozvěděli lidé ze vsi, skoro každý z nich zkusil najít ten vchod do jeskyně, ale hora zůstala navždy zavřená.
