Adventní pohádka 20. z 24
„Štědrý den je den plný kouzel a zázraků,“ vysvětlovala Andělka skřítkovi, když spolu sledovali, jak si tatínek chystá lití olova. „Lidé věřili, že se tento den dá zjistit, jaký bude další rok. Jako jestli budou mít štěstí, jestli budou zdraví a tak.“
„A to bude taťka zjišťovat z tý misky s vodou?“
„No, roztaví si olovo, to je takový kov. A když ho pak nalije do studené vody, ono ztuhne a stane se z něj nějaký tvar. A my pak budeme hádat, čemu se to podobá.“
„No, tak to se moc těším.“
Nemuseli čekat dlouho. Za pár chvilek to zasyčelo a bylo hotovo. Táta vyndal z kádě kus lesklého kovu podivného tvaru.
„Maminko,“ volá tatínek na maminku. „Mně to připomíná psí hlavu. Že by byl příští rok pod psa?“
„Určitě ne, tatínku,“ směje se maminka.
Andělka nadšeně vyskočila a začala se radovat. „Je to jasné! V příštím roce si pořídíme pejska! Hurá!“
Skřítek se posadil na stůl a kouknul na kus blyštivého olova.
„Příští rok bude pršet,“ povídal nezvykle vážně.
„Co?“ divila se Andělka.
„Vypadá to jako louže,“ řekl skřítek a dodal: „Tak doufej, že ti Ježíšek přinese holinky, Anďo.“
