Myši v domě žily v neustálém strachu z kočky. Proto jeden mladý myšák svolal jednoho dne všechny myši v okolí, aby jim představil svůj plán, který sám vymyslel. Byl to plán, jak se zbavit strachu z kočky.
„Těší mě, že jste sem všichni přišli,“ uvítal je myšák.
„Takových plánů už tady bylo,“ odfrknul si děda myšák a opřel se o hůl. „Ani jeden nevyšel. To jsem zvědavý, cos vymyslel ty.“
Myšáček si odkašlal a spustil: „Milé myšecenstvo, jak už říkal děda myšák, plánů bylo hodně. Už tolik let bychom rádi alespoň věděli, že se kočka blíží a my měli dost času před ní utéct do úkrytu. A dnes vám takový plán představím. Konečně skončí neustálý strach, že máme kočku za zády.“
Myši byly zticha jako pěna a naslouchaly.
„Můj plán je úžasně jednoduchý a vím jistě, že bude fungovat. Jediné, co musíme udělat, je pověsit zvoneček na šňůrce kočce na krk. Jakmile uslyšíme zvonit zvoneček, budeme vědět, že se kočka blíží, a dáme se ihned na útěk. Je to prostě takhle jednoduché.“
Myši si mezi sebou začaly hned povídat, jaké je to překvapení a že takový plán tu ještě nebyl. Dokonce se už začaly radovat, že mají po starostech, když do toho vstoupil starý myšák.
„Utište se, myši,“ křikl a myši jako na povel ztichly. „Musím s vámi souhlasit, že plán mladého myšáka je skutečně vynikající. Ale dovolte mi, abych se zeptal: Kdo pověsí kočce na krk ten zvoneček?“
Nastalo zadumané ticho. Nadšení z myšáků spadlo jako sněhulák na jaře. Nikdo se nehlásil. Ono jedna věc je říkat, že by se něco mělo udělat, ale docela jiná věc je to potom ve skutečnosti provést. A tak zůstaly myši žít ve strachu z kočky nadále. Takový myší hrdina, aby si troufl pověsit kočce zvoneček na krk, se ještě nenašel. Několik myší o tom mluvilo, ale potom, jak se říká, skutek utek.
Přesně takhle to funguje v Česku. Češi jen kecají, ale skutek utek.
Miluji kočky a je to moc krásná pohádka chválím!