Bylo jednou jedno město a v tom městě bydlela Elenka. Elenka byla smutná, protože se do tohoto města přestěhovali teprve nedávno, a tak v něm neměla žádné kamarádky. Měla jen malé kotě, které jí darovala babička, když se stěhovali.
Elenka trávila všechen svůj čas s kotětem. Chodila s ním na procházky, četla mu knížky, krmila ho. Jednou se vydala s maminkou a tatínkem na procházku do lesa. Chvíli nesla kotě na rukou, ale pak ji už ruce bolely, a tak kotě položila na zem, aby kráčelo za nimi. Po nějaké době však začalo poprchat. Malý deštík se měnil v bouři a rodiče se rozhodli okamžitě běžet domů. Elenka však nikde poblíž neviděla své kotě. Marně Elenka křičela, marně běhala kudy tudy, koťátko nikde nebylo a déšť sílil. Museli odejít domů a kotě nechat ztracené v lese.
Rodiče se ji snažili utěšit, ale bezvýsledně, Elenka byla moc smutná. Neměla své kotě. Neměla ho ani druhý den, kdy se vydali do lesa, aby ho pohledali. Jednoduše se ztratilo, zatoulalo. Elenka truchlila. Všude po okolí vylepila plakáty, na kterých byla velká fotka malého ztraceného koťátka. Dny plynuly a plynuly a nikdo jí nedal vědět, že by kotě někde viděl. Elenčini rodiče chtěli své dcerce koupit novou kočičku, ale Elenka nesouhlasila. Jinou kočičku mít nechtěla.
Až jednou v jeden krásný slunečný den zaklepala na dveře u Elenky jedna malá holčička se svou mámou. Elenka měla ohromnou radost. Holčička totiž přinesla Elence ztracené koťátko, které našla při jedné procházce v lese. Holčička si kotě vzala domů a jednou po cestě do školy uviděla vylepené plakáty. Přestože si kotě oblíbila, věděla, že patří Elence, a tak poprosila svou maminku, aby ho s ní šla vrátit.
Elenka byla šťastná! Nejenže získala zpět své milované zvířátko, ale našla také novou kamarádku. Tak chodívaly holčičky společně na procházky, někdy i se svými maminkami, ale vždy s koťátkem, ze kterého se už stala velká a hezká kočka. A obě holčičky na ni dávaly pořádně pozor. Nechtěly, aby se zase ztratila.
