O žluté princezně a modrém princi

Audio verze pod pohádkou 👇

Bylo jednou jedno království. Ale nebylo to obyčejné království, tohle bylo celé žluté. Domy tam byly žluté, tráva byla žlutá a tekla v něm žlutá řeka, po které pluly samé žluté plachetnice. Lidé tam jedli banány, citronovou zmrzlinu, vanilkový puding a kukuřici. V žlutém zámku tam žila žlutá princezna.

Ta si jednoho dne vyšla do přírody, házet si se svým oblíbeným žlutým míčkem. Házela si a skotačila, až najednou bum! Spadla do hluboké jámy. A v té jámě se začala moc bát, protože to tam nebylo žluté, ale vládla tam černočerná tma. Když se princezna trochu vzpamatovala, začala křičet o pomoc. Nikdo jí ale neodpovídal, protože jáma byla opuštěná uprostřed divoké přírody, a tak ji nikdo neslyšel.

Do žlutého království mezitím zavítal modrý princ. Byl usměvavý a upovídaný, ale lidé se ho stranili, protože se jim zdál podezřelý. „Představte si, on jí jenom borůvky, švestky a šmoulovou zmrzlinu,“ šeptali si za jeho zády. Princ se cítil v žlutém království osamělý a často se potuloval sám v přírodě. A tak se také stalo, že našel jámu, kam spadla žlutá princezna. Skočil do jámy, pomohl jí ven a vyndal i její žlutý míček. Princezna mu byla vděčná a pak si spolu celé odpoledne hráli. Na honěnou, na schovávanou i na obchod. Princ pak pomohl princezně vylézt na skálu a spolu se rozhlíželi po kraji.

Večer princezna dorazila do zámku celá rozesmátá. Král s královnou se jí ptali: „Copak jsi dnes tak veselého zažila? Vždyť ty celá záříš!“

Princezna jim všechno vypověděla a královští rodiče zrozpačitěli. Modrý princ se jim tedy vůbec nezamlouval. Ale museli uznat, že se zachoval moc hezky.

„Nedá se nic dělat, budeme ho muset pozvat na zámek a královsky mu poděkovat,“ rozhodli se nakonec. A hned přikázali, aby se začala chystat velká hostina. Kuchaři krájeli pomela i žluté melouny, vařili kari a lisovali ananasový džus. A úplně do rohu připravili makový štrúdl, a mísu modrých hroznů pro prince.

Když modrý princ vstoupil do místnosti, rozhostilo se tam hrobové ticho. Nikdo nevěděl, co mu má říct nebo jak se před ním chovat. Jen princezna si ostychu žlutých lidí vůbec nevšímala. Rozběhla se k princi a hned spolu začali vesele dovádět. Když lidé viděli, jak je jim spolu dobře, začali se k nim postupně přidávat. Po chvíli se ukázalo, že je s princem velká zábava. Uměl zpívat veselé písničky, například: „Modrá je dobrá, už je to tak.“ A vyprávět zábavné vtipy. Třeba: „Šli dva modří ufouni a prostřední upadl.“ Hostina se protáhla až do pozdního večera a byl to večer plný nových kamarádství, smíchu a radosti. Od té památné  události si lidé modrého prince začali vážit a měli ho rádi.

V žlutém království se po této hostině stala ještě jedna změna. Lidi napadlo, že když je modrý princ tak milý, možná budou fajn i jiní neznámí lidé. A tak tam začali přicházet princové červení, fialoví, tyrkysoví i zlatí. Když to byli princové milí a pracovití, lidé je srdečně vítali. A ze žlutého království se postupem času stalo království barevné. A to bylo veselejší než kdy dřív.

A modrý princ? Ten už na královském zámku zůstal, učil se místním zvyklostem a ve volných chvílích princezně vyprávěl, jak se žije v dalekých zemích. Když vyrostli, tak se do sebe se princ s princeznou zamilovali. Král s královnou z toho měli radost a vystrojili jim svatbu. Za nějaký čas se princezně a princi narodily dětičky. A ty nebyly ani žluté, ani modré, ale zelené.

Pak už jen zazvonil zvonec a této barevné pohádky je konec.

---