Povím vám pohádku, kterou mi kdysi vyprávěl můj dědeček. Vlastně to možná ani pohádka není a je to skutečný příběh.
Za starých časů žil v sousední vesnici mlynář. Jmenoval se Neználek. Měl dva syny. Ten starší se jmenoval František a ten když vyrostl, otec ho vyučil mlynářskému řemeslu. František byl velice šikovný. Brzy zastal práci na mlýně jako jeho otec a stal se dobrým mlynářem.
Druhý syn Toník byl však úplně jiný. Už od malička byl velice chytrý, ale do práce se moc nehrnul. Rád chodil do školy, hodně četl a lidé mu začali říkat Všeználek. Už od malička se díval na své krásně bílé ruce a sliboval jim „Ručičky, nebojte se. Vy pracovat nikdy nebudete.“ Pak nade dveře nápis zhotovil, Firma Všeználek Antonín.
A opravdu! Lidé začali chodit pro rady a obdivovali jeho skvělé nápady. Dědeček vyprávěl, že jednou za Všeználkem přišel sedlák ze sousední vesnice a ten tvrdil, že mu jeho soused ukradl malé hříbě a teď tvrdí, že je jeho. Všeználek se zamyslel a řekl: „Zítra přijďte oba se sousedem a přiveďte svoje kobyly i hříbě a já rozhodnu, komu hříbě patří.“
Když se ráno všichni dostavili, řekl Všeználek: „Teď pusťte hříbě a ke které kobyle se půjde napít, tak ta je jeho matka. A právě tak se poznalo, že soused opravdu hříbě ukradl.
Pro radu si také přišel hajný. Stěžoval si, že mu někdo krade naštípané dříví a on nemůže nikoho chytit. Všeználek se jenom pousmál a hned hajnému radu dal: „Do polínek díry navrtej, tam střelný prach nasypej, díry zadělej a polínka zpátky do hraničky narovnej.“ Hajný vše udělal podle rady a přemýšlel, kdo mu krade dříví ze zahrady. První den se nic nedělo, ale druhý den navečer, náhle jako by zahřmělo. Velké rány uslyšel. Hajný vyskočil a rychle k plotu utíkal. Uviděl, jak u sousedky u kuchyně okno se rozletělo. Černý dým se vyvalil a rány jak z děla ho ohlušily. Za chvíli nato sousedka z okna vyskočila – celá černá, jako kdyby vrchní uklízečkou v pekle byla. Chudák ženská, to se lekla, že snad si přišel pro ní sám čert z pekla. Hajný se jen usmíval, jak zlodějce za vyučenou dal.
Za pár roků už Všeználka znala celá Haná a věřte nebo nevěřte, všichni říkali „To je hlava mazaná!“ Lidé za dobré rady dobře platili a tak u Všeználka brzy nový velký dům postavili. Tam nade dveřmi velký nápis stál „Antonín Všeználek první Hanácký Ombudsman.“
