Byl jednou jeden modrý traktor. Nebyl ani nový, ani starý. A ten moc rád jezdil do děr v silnici. Líbilo se mu, jak to dělalo hrk hrk hrk, když projížděl dírami, a také to, jak se u toho celý natřásal a poskakoval.
Jednou si to drncal po cestě, která byla samá díra. Tu před sebou uviděl skutečně velikou a dost hlubokou díru.
„To bude veliké drncnutí, to mám rád. To projedu!“
A rozjel se, co mu síly stačily. Udělalo to ohromné hrk. Vzápětí se ale ozvalo křupnutí a bác, traktor zůstal v díře stát. Traktor zapomněl, že si má dávat na svá kolečka větší pozor a v té veliké, hluboké díře se mu ulomilo kolo. A protože cesta vedla z kopce, odkutálelo se mu až dolů do vesnice.
„Ajajaj, asi jsem neměl jezdit do tak velké díry. Co si teď počnu? Kolečko mi odjelo a já zůstal v díře,“ zavzdychal traktor.
Naštěstí jela kolem tatra. Když uviděla traktor v díře, hned mu jela na pomoc. Sjela z kopce do vesnice, kde našla traktoru kolo. Naložila ho na korbu a dovezla ho na kopec, kde čekal v díře rozbitý traktor. Pomohla mu kolo opravit a povídá: „A už si dávej pozor na cestu!“
Traktor měl velikou radost a moc tatře děkoval.
„Jak se ti jenom mohu odvděčit?“ ptal se traktor.
„To nic nebylo,“ povídala tatra. „Musíme si přece pomáhat.“
Traktor se s tatrou rozloučil. Jel dál po cestě a pouštěl si z komínku veselé obláčky kouře. Velkým a hlubokým dírám v silnici se už vyhýbal. Docela se spokojil s malým hrkáním a drncáním po malých nerovnostech. Už věděl, že si musí na svá kolečka dávat pozor.
Milujeme traktory a děkujeme za dva Krásné příběhy na dobrou Noc V.
Krásné dvě pohádky. Obzvlášť nás bavila ta o smradlavém traktoru. Děkujeme. 🙂
Děkujeme za krásné zpestření večera, doufáme že traktor najde nějakou diru a uzije si ji ?