O traktoru, který kouřil a smrděl

Byl jednou jeden traktor, zelený se žlutými koly, a ten strašně moc kouřil z komínku a smrděl. Pokaždé když projížděl městem, lidé kolem kašlali a volali: „Echm, echm, ten traktor ale smrdí!“

Jednou ten traktor dostal vůz a měl odvézt kravičku z farmy na louku za vsí, aby se tam napásla. Kravička si nastoupila na vůz a traktor se s ní vydal na cestu. Traktor cestou tak kouřil, až se kravička rozkašlala.

„Echm, echm, traktore, ty strašně smrdíš!“

Traktor jen povídá: „No jo, to je normální. Takhle kouřím pořád.“ A jel dál.

„Echm, echm,“ kašlala kravička, a aby si pomohla od toho černého kouře, strčila traktoru do komínku bramboru.

„Uf-uf-uf,“ začal koktat traktor s ucpaným komínkem. Najednou puf! Brambora vyletěla z výfuku a spadla do příkopu u cesty. A traktor dál vesele pufal do kopce. Z komína se mu valil hustý kouř a kravička se zase rozkašlala.

„Traktůrku, ty hrozně kouříš, kdo to má čuchat! Poslouchej mě, támhle za těmi stromy bydlí pan opravář. Zajeď k němu, on tě opraví, abys už tak nesmrděl. Hned s tebou budu jezdit mnohem raději.“

„Tak dobře,“ povídá na to traktor.

Za malou chvilku už traktor tolik nekouřil. Pan opravář ho skutečně opravil. To se pak traktoru a kravičce krásně jelo.

Traktor dojel až na louku, kde kravička vystoupila, aby se najedla čerstvé trávy.

Večer traktor kravičku zase odvezl zpátky na farmu. Tentokrát když jel městem, lidé nekašlali. Otáčeli se za traktorem a říkali: „To je ale krásný traktor a vůbec nesmrdí!“

Když dojel traktor s kravičkou zpátky na farmu, sluníčko už zapadalo.

„Tak vidíš, traktore,“ povídá mu kravička, když se s ním loučila. „Nakonec to byl s tebou moc pěkný výlet.“

„No jo,“ povídá traktor. „Teď už vím, že se o sebe musím dobře starat, abych mohl jezdit a nerozbil jsem se.“

Traktoru se tu noc krásně spinkalo a zdály se mu samé pěkné sny. A kravička? Ta se těší, že se s traktorem zase zítra poveze na pastvu.