V jedné vsi pod Hromovou horou žil chasník Adam. Byl jediným synem selky Antonie, která se o něj po smrti svého muže starala až s přehnanou péčí. Všem říkala, že musí, neboť jí kromě Adama už nic na tomto světě nezbylo.
Veškerá práce spočívala na Antonii, která už nebyla nejmladší a domů se vracela každý den pozdě večer zcela unavená. Nic se nezměnilo ani, když přijala děvečku Julii. Byla to hodná holka, která zastala všechnu práci. Selce nevadilo ani to, že je chudá, a chtěla, aby se Adam s ní oženil. Ten však na svatbu neměl ani pomyšlení, neboť věděl, že by se pak změnil jeho život a musel by pracovat. Ale zatím ležel doma a vstával pouze, když měl hlad, ale ani to ne vždy, protože mu jeho milující matka někdy nosila jídlo až do postele.
Jednou se ve vsi konal ples, na který se chystali lidé ze širokého okolí. Adam si pomyslel, že by se tam mohla také objevit bohatá děvčata a on si mohl vybrat jednu z nich za ženu a žít v přepychu. Přestože už několik měsíců nevycházel z chalupy, v den, kdy se konal ples, se přemohl a vylezl z postele. Máma mu mezitím přichystala nejhezčí košili, co měl, a koupila mu nové kalhoty. Taky doufala, že tam potká svou nastávající. Nechtěla pro Adama žádnou bohatou nevěstu, ale obyčejné upřímné děvče, které bude mít jejího syna opravdu rádo. Vystrojený Adam se po setmění s mámou vydal na ples. Hudba už byla slyšet z dálky a po příchodu do tanečního sálu Adam ustrnul. Tolik lidí v životě neviděl. Jak by taky, když nikam nechodil.
Zpočátku pouze seděl a rozhlížel se po okolí. Nejvíce ho zajímalo, jaké šaty mají děvčata na sobě. Říkal si, že ta s těmi nejhezčími bude určitě nejbohatší. Pak ale byla dámská volenka a holka v nejprostších šatech jej vyzvala k tanci. Adam neměl moc chuť jít s ní do kola, ale na naléhání mámy šel tancovat. Anče, tak se ono děvče jmenovalo, se Adamovi představilo a vyptávalo se jej na spoustu věcí, ale mladík pouze vyhýbavě odpovídal a rozhlížel se po tanečnicích v lepších šatech. Až skončila dámská volenka, vyzval k tanci osobu v nádherných černých šatech zdobenými mnoha zlatými šperky s diamanty. V kole se snažil s ní mluvit, ta však mu neodpovídala. Toto byl poslední tanec plesu a všichni hosté se vydali zpět do svých domovů. Adam se svou maminkou odcházeli jako poslední. I tu si všimli černého závoje, který patřil tajemné tanečnici. Rozhodl se proto, že ji vyhledá a ztracenou věc jí vrátí.
Následujícího dne se vydal na náves. Cestou se zastavoval v chalupách a ptal se, jestli někdo neztratil závoj. Některé mámy chtěly provdat své dcery a tak říkaly, že právě té její ona věc patří. Adam však nebyl hloupý a v tomto případě chtěl viděl šaty. Ty ale neměly. Tak putoval s nepořízenou celou vesnicí. Navštívil taky příbytek Anče, se kterou na plese tancoval jako první. Ta mu upřímně řekla, že závoj není její, ale že by si s ním šla někdy ráda zatancovat. Už na plese Adam viděl, že je chudá a nyní pohled na její malou chaloupku mu dal za pravdu. Ani nevěděl, proč tam zašel. Vždyť osoba v tak nádherných šatech přece nemůže žít v žádném chudém domečku. Adam však nechtěl nic opomenout, proto poctivě procházel jedno obydlí za druhým.
Tak prošel takřka celou vesnici až na jedno místo. Tím byl tajemný hrad tyčící se na skále. Místní lidé se tomuto místu vyhýbali, ale Adam měl pro strach uděláno. Po prudkém stoupání se celý udýchaný ocitl u vstupní brány. Zaklepal a čekal. Po chvíli mu přišel otevřít sluha. Adam mu řekl, v jaké věci přišel, avšak odmítl vydat závoj s tím, že jej předá pouze osobně majitelce. Na to byl uveden do komnaty, kde v brokátovém křesle seděla žena oděna celá v černém. Adam poznával hezké šaty, které ho zaujaly na plese. Teď vidí onu osobu ze včerejška bez závoje. Je to stará vrásčitá žena. Adamovi to ale nevadí, žije přece na honosném hradě a je bohatá. „Není to náhodou Váš závoj?““” ptá se. „Ano“, odpovídá stařena. Adam jí předává závoj, ale žena mu ani nepoděkuje. Odchází pryč a sluha jej vyprovází ven z hradu. Teď si teprve Adam uvědomuje, že toto žena nebude ta pravá. Přestože je bohatá, je velmi namyšlená a stará.
Cestou domů se zastavuje u Anče. Ta ho vítá, i když jí nic nenese. Vyptává se, jak pořídil se závojem. Adam jí vše vypravuje a dívka s napětím poslouchá. Ve chvíli, kdy se s ní loučí, jí odpoví na otázku, na kterou se ptala, když tu byl poprvé. Ano, chce s ní jít si zatančit. Anče je ráda.
Za týden se Adam vypraví do Ančiny chaloupky a jdou spolu na vesnickou tancovačku. Už mu nevadí, že dívka je prostého původu. Po posledním tanci Adam požádal Anči o ruku a ta souhlasila. Za měsíc byla svatba. Adam se po ní změnil. Nastěhoval se k Anči, opravil její baráček a jak se jim narodily děti, přistavěl dokonce celé patro.
Teď už dobře ví, že bohatství štěstí nepřináší a pokud se někdo chce dobře mít, musí pro to taky něco udělat, ne se válet celé dny v posteli.
