Byla jednou jedna zahrada, kde jste kromě krásných barevných kvítků, různých zeleninových záhonů či všelijakých ovocných stromků mohli narazit i na jeden starý strom – velkou paní vrbu. O tuto zahrádku se starala babička Ludmilka, která tam bydlela už dlouhá léta. A starou vrbu měla babička velmi ráda.
Už jako dítě si u ní vždycky hrávala se svými sourozenci či kamarády z vesnice. Stará vrba z výšky sledovala hrající si děti a dávala na ně dobrý pozor. A nedávala pozor jen na děti, babička věděla, že to byla královna celé zahrádky.
Jak Ludmilka stárla, tak stárla i vrba. Jak víme, stromky se dožívají mnoha let, pokud o ně dobře pečujeme nebo nechytí nějakou nemoc či je nenapadnou nějací škodliví broučci. No vrba u babičky Ludmilky byla už stařičká a nemocná.
Jednoho slunečného dne k babičce přijela na návštěvu vnučka Daniela. Malá blonďatá holčička se přivítala s babičkou a hned utíkala na zahrádku, kde si na trávě rozprostřela deku a poskládala si na ni své panenky. Jak si tak Danielka hrála s panenkami pod velkou vrbou, něco zašumělo. Holčička se podívala do listí a koruny stromu, ale neviděla tam ptáčka ani malou zrzavou veverku, jen vrbu. Vrba byla smutná.
„Vrbo moje milá, proč jsi smutná?“ zeptala se babička staré vrby, když si sedla ke své vnučce na deku. Babička chytila kmen vrby, který byl napaden broučky, a pohladila ho. Babička z toho byla velmi smutná, moc si přála, aby se její vrba vyléčila. I lístky už měla vrba skoro všechny opadané, ač nebyl podzim. Kmen měla celý zničený. Už nebyla tak krásná královna zahrady jako kdysi, zavzpomínala babička Ludmila.
Malá zvědavá Danka se překvapeně podívala na babičku. Nikdy ji ještě neslyšela mluvit se stromem. „Víš, každý strom, kvítek či keřík cítí. Proto se o ně musíme poctivě starat. A já cítím, že moje milá stará vrba umírá,“ řekla babička své vnučce.
Danka byla také smutná: „A jak bychom starou vrbu zachránili, babi?“ zeptala se vnučka své babičky. „No, moje milá, to by musel být zázrak. Musel by se stát opravdu kouzelný zázrak, aby se moje stará vrba vyléčila. Zkoušela jsem už všechno, ale nic jí nepomohlo,“ řekla babička a odešla dovnitř péct pro vnučku koláč. Danielce to však nedalo. Přírodu měla ráda, věděla, že ji musíme chránit, a právě proto musela vrbu nějak zachránit.
A jak se to malé Dance podařilo? Dokázala babiččinu starou vrbu zachránit? To se, milé zvídavé děti, dozvíme v další části.
