Bylo jednou jedno království a v tom království žila jedna mlsná princezna, která nejraději ze všeho jedla dorty a zákusky. Každý den museli královští kuchaři upéct alespoň deset druhů sladkých zákusků, které jí vždy po večeři nosila do královských komnat služka Anička.
Anička byla kdysi veselá holka. Smála se, žertovala, vymýšlela všelijaké lumpárny. V poslední době však byla nešťastně zamilovaná do Jiříka. Jiřík byl královským poslem. Poslali ho do daleké země předat důležité poselství, ale už týdny se nehlásil a nikdo nevěděl, co se s ním stalo. Anička chodila jako bez duše, áchala a óchala, věčně měla uplakané a červené oči. Jednoho dne přišla do kuchyně zpráva: Princezna si stěžuje na zákusky! Prý jsou slané! Kuchaři nechápali. Stokrát zkontrolovali, zda si cukr nespletli se solí, a vždy se přesvědčili o tom, že do zákusků sůl nedávají. A druhý den přišla další stížnost, třetí den další a tak to šlo celý týden. Koláče chutnaly slaně.
Hlavní kuchař začal podezřívat Aničku, že zákusky po cestě do princezniných komnat solí. Nechápal však proč. Jednoho dne připravil zákusky, ale schoval se za sloup a pomalu se plížil za Aničkou, která přišla pro dorty, aby je zanesla princezně. A div se světe, Anička dort nesolila solí! Celou cestu z kuchyně až k princezně plakala a slané slzy padaly přímo na koláče. Kuchař zastavil Aničku a vysvětlil jí, že princezna si stěžovala na slané dorty.
Anička se polekala a poprosila kuchaře, aby nikomu o jejím pláči neříkal, aby ji ze zámku nevyhodili. Kuchař slíbil, že nic neřekne. Anička zase slíbila, že už nebude plakat. A brzy už ani neměla důvod, protože se jí Jiřík vrátil z daleké cesty zpět na zámek.
