Byl jednou jeden král a královna a těm se narodila dceruška. Protože byla krásná jako růže, dali jí jméno Růženka. V noci se u její kolébky objevily tři sudičky. První povídá:
„Budeš mít stejně milou povahu jako líbeznou tvář.“
Druhá sudička byla zlá a řekla: „Až ti bude osmnáct let, píchneš se do prstu a zemřeš!“
„Ne,“ křikla třetí sudička. „Nezemřeš. Jenom usneš na sto let. Ale polibek z pravé lásky tě může zachránit.“
Sudičky zmizely.
Král to všechno slyšel, protože poslouchal za dveřmi. Hned druhý den dal ve své zemi vyhlásit, že všechno, co je ostré, všechno, o co by se mohla Růženka píchnout, musí z jeho království pryč. A tak museli lidé zahodit všechny kolovrátky a vřeténka, všechny jehly, osekat rostliny s ostny a odnést všechny ježky do sousední země. Růženku nechal král na každém kroku hlídat, aby se náhodou o něco nepíchla, kdyby něco přehlédli.
A tak Růženka vyrostla v krásnou mladou ženu. Zrovna byl den jejích osmnáctých narozenin. Všichni už si mysleli, že se zlá věštba nenaplní. Možná proto polevili v hlídání a nechali Růženku samotnou hrát si v zahradě.
Růženka ten den došla až do samého kouta zahrady, kde stála zarostlá stará věž. Růženka byla zvědavá, a tak vystoupala nahoru po schodech do věže. V malém pokojíku tam seděla stará žena u kolovrátku a předla. Růženka nikdy kolovrátek neviděla. Chtěla si ho prohlédnout. Natáhla ruku, sáhla na vřeténko a píchla se do prstu. V tu chvíli usnula. A s ní usnulo celé království. Celý zámek zarostl do růžového trní.
Pohádky a pověsti kolovaly po světě o krásné princezně, která spí a čeká na vysvobození, ale nikdo nebyl tak statečný, aby se tam vypravil. Až to uslyšel princ Jan. Ihned se do té princezny z pohádek zamiloval. Řekl si, že ji zachrání. Sedl na koně a jel. Přejel devatero kopců, devatero řek, devatero lesů, přeplaval devatero jezer (s koněm na zádech) a přejel devatero hor, než konečně dojel do království, kde všechno spalo.
Dojel až k zámku, který byl celý zarostlý do růžového trní. Vytáhl meč a začal se statečně prosekávat skrz. Došel až do věže a tam spatřil krásnou spící princeznu Růženku. Jak by ji ale měl vzbudit?
„Růženko, vstávej!“ zakřičel princ, ale nic. Zkusil Růženkou zatřást, zkusil jí zazpívat a zatancovat a až potom ho konečně napadlo, že ještě nezkusil pusu. Jakmile ji políbil, Růženka se probudila a byla moc ráda, že ji zachránil. Celé království se také probudilo a všichni se radovali, že byla zlá kletba zlomena.
Nakonec se konala velká svatba, princ Jan si vzal Růženku za ženu a žili spolu šťastně až do smrti.
S koněm na zádech 😀