Ovčák, který blízko Malé Morávky pásl ovce na louce, uslyšel, jak někdo volá jeho jméno: „Konráde, Konráde“ slyšel za sebou.
Zaleknul se a když se obrátil, země se před ním otevřela a z díry pak vystupovala obrovská postava s dlouhými bílými vousy. Sám Praděd, duch Jeseníků, se před ním objevil.
„Dej mi nejlepší ovci, nebudeš toho litovat,“ pravil obr ovčákovi.
Ovčák dal mu pěknou ovci a stařec obr řekl: „Dobře a teď pojď se mnou do mého zámku, tam se ti štědře odměním.“
Ovčákovi se nechtělo, ale co měl dělat. Šel. Přišli ke dveřím kouzelného zámku, který se před nimi sám od sebe otevřel. Ležely tam drahocenné poklady.
„Tento kus zlata můžeš si vzít, více však ne. Vezmeš-li si více, budeš toho litovat!“ a obr zmizel.
Když ovčák zjistil, že zůstal sám, sáhl namísto kusu zlata po zlatém svícnu. Chtěl odejít, ale kam? Nikde nemohl najít východ a najednou se před nim objevil obr, z očí mu sršely blesky hněvu, zatočil hůlkou ve vzduchu. Zablesklo se, zahřmělo se, země se otevřela a pohltila do svého jícnu ovčáka Konráda.
Na té louce stojí od té doby vysoká hora, která nazývá se Praděd.
Zdroj: SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: nákladem Slezské Kroniky, 1893.
