Za dávných časů všude po světě vládla chudoba. I v malé chalupě u lesa, kde žil tatínek se svými dětmi, Jeníčkem a Mařenkou. Spolu s nimi tam žila tatínkova druhá žena, macecha, která děti neměla příliš v lásce. Neustále hubovala, že sama má málo, ne tak ještě živit dva hladové krky. Tak dlouho hučela do svého muže, aby je odvedl do lesa a tam je zanechal, až jejím zlým řečem podlehl.
Jednoho dne se tedy s dětmi vydal do lesa, Jeníčkovi dal na cestu do šátku kousek chleba. Tvářil se u toho ustaraně a Jeníček z toho neměl dobrý pocit. Ulamoval proto drobky chleba a nenápadně je rozhazoval, aby si značil cestu, po které šli. Jenže tatínek je vedl dál a dál, do míst, kde nikdy nebyli. Po drahné době došli na mýtinku a tatínek řekl, že se porozhlédne, zda tam někde nerostou houby nebo lesní ovoce, a oni ať si zatím odpočinou. Jeníček s Mařenkou čekali a čekali, ale tatínek se nevracel a brzy se mělo začít stmívat. Mařenka se rozplakala:
„Teď už cestu domů nikdy nenajdeme a zůstaneme ztracení.“ Jeníček ji ale uklidňoval: „Neplakej, Mařenko, nezůstaneme ztracení, rozhazoval jsem cestou drobky chleba. Když po nich půjdeme, vrátíme se domů.“
Chtěli se tedy vydat po cestičce z drobků, ale ouha – žádné tam nebyly, ptáčci je sezobali. Děti byly hladové a neměly ani tušení, kudy by se měly vydat a pomalu padala tma.
„Počkej, Jeníčku, vylezu na strom a rozhlédnu se, jestli někde neuvidím světlo,“ řekla Mařenka a vyšplhala na vysoký strom. A skutečně – v dáli uviděla světýlko.
Slezla ze stromu a utíkali s Jeníčkem tím směrem. Brzy narazili na chaloupku. Ale ne jen tak ledajakou, celá byla postavená z perníku! Hladový Jeníček si hned kousek perníčku uloupnul, i když jej Mařenka odrazovala.
Najednou z chaloupky vyběhla stará čarodějnice. „Kdo mi to tady loupe perníček?“ tázala se skřehotavě. Jeníček potichu zašeptal: „To nic, to jenom větříček uloupl perníček.“ Ježibaba se tedy vrátila do chaloupky. Jenže jakmile si Jeníček uloupl další kus, hned vyběhla znova. Jeníček s Mařenkou se krčili, aby si jich nevšimla. Čarodějnice je ale bohužel zmerčila, popadla a odvlekla do chalupy. Tam je zavřela do klece a každý den jim dávala velkou spoustu perníku. Chtěla je totiž řádně vykrmit a pak sníst!
Když už byli Jeníček s Mařenkou dost buclatí, čarodějnice se rozhodla, že jako prvního sní Jeníčka. Zatopila v peci a přikázala Mařence, aby zkontrolovala, jestli je už dost rozehřátá. Naštěstí byla Mařenka chytré děvčátko a rozhodla se čarodějnici přechytračit:
„Ale já nevím, jak se pozná rozehřátá pec. Jsem ještě malá a nikdy jsem nic nepekla,“ předstírala bezradnost Mařenka.
Ježibaba jen zakoulela očima a strčila svůj frňák do pece, aby to sama očíhla. Mařenka nezaváhala a strčila babici do pece a zavřela za ní ihned dvířka. Potom popadla Jeníčka a vyběhli z perníkové chaloupky jako blesk.
Běželi a běželi, ani se neohlíželi. A tu najednou, co nevidí – jejich tatínek! Za tu dobu, co dlely děti u čarodějnice, zlá macecha od tatínka utekla a ten, celý nešťastný, každý den děti hledal po lese. A tak zatímco se čarodějnice škvařila v peci, tatínek s Jeníčkem a Mařenkou odešli domů, kde spolu spokojeně žijí dodnes.
Hezký den všem malým i velkým čtenářům. Perníková chaloupka vzbudila velkou diskuzi. Protože je to naše česká klasika a já i moje malá strašidla ji máme moc rádi, dáme jí druhou šanci. Zveřejňuji verzi od jiné autorky. Doufám, že se bude líbit více. ?
No promiňte…. tahle perníková chaloupka je asi jako obrázky v kapličkách od akademické malířky tady na Dobré Vodě……….
P.S. zkus sáhnout na mou recenzí zubatko
Proti komentářům nic nemám, i kritický komentář je mnohdy lepší než žádný komentář 😉 … Když byla překopaná pohádka, byly komentáře matoucí.
A také protože jde o novou verzi pohádky, předešlé komentáře jsem stáhlo a hodnocení resetovalo.
Feministisky pojatá pohádka, kde vše dělala Mařenka a Jeníček vůbec nic..
Za mých mladých let, lezl na strom teda Jeníček a žádná macecha nebyla, šli na borůvky, tatínek sekat dříví a ztratili se, Jeníček řekl jenom ,, to nic, jenom větříček,, do pece ji měl hodit jenom Jeníček, a správně by měl být dominantnější a vzít Mařenku za ruku a utéct. Myslím že tato verze pohádky je velmi špatný vzor pro dnešní mládež. Jeníček by měl mít v sobě více testosteronu, a být mužnější.
PhDr. Tomík 17 let
Bohužel, tato verze klasické pohádky se nám nelíbila 🙁 Vlastně asi proto, že klasická není. Macecha v pohádkách je vždy vyobrazená jako záporná a zlá bytost (spostu dnešních dětí má „macechy“ a nejsou přece vždy zlé a nechtějí se dětí zbavit). Na stromy lezou kluci a děti by při nejmenším měly při útěku spolupracovat. O tom je sourozenecký vztah. A chybělo nám sedání na lopatu. Pro tuto pohádku tak typické 🙁
Hezka verze, podobna te, kterou rikam dceri. Vzdy me stvalo, ze je chlapecek v pohadkach ten chytry, proto rikam, ze na strom lezl Jenicek, ale lest s lopatou mu poradila Marenka. Co se tyka casti s macechou, je velmi popularni, ale z obou rodicu dela dost krute bytosti a otec si dnesni optikou deti v zadnem pripade nezaslouzi, proto me verze, kde se deti proste ztrati, prijde rozumnejsi.