O mluvícím ptáčkovi

Bylo jednou jedno království a v tom království žil princ. Tento princ měl velmi přísné rodiče, kteří ho zamykali do nejvyšší věže. Princ tam byl celé dny sám, neměl si s kým popovídat, neměl ho kdo rozveselit. Jednoho dne zaťukal na okno malý ptáček.

Princ se zaradoval. Vpustil ptáčka dovnitř, dal mu vodu, drobky z jídla a nechal ho zahřát se. Ptáček klidně seděl naproti princi a díval se na něj. A najednou promluvil. Princ si myslel, že se zbláznil. Zvířata přece nemluví. Ptáček však opět otevřel zobáček a z jeho hrdla vyšel jasný lidský hlas. Prince to potěšilo. Začal si s ptáčkem povídat. Ptáček mu vyprávěl o bídě a smutku ve světě. Princ byl z toho smutný, ale poprosil ptáčka, aby další den přiletěl znovu. A tak ptáček dennodenně vyletěl do nejvyšší věže a povídal si s princem.

Jednoho dne starý komorník, který nesl princi jídlo, slyšel, že princ si s někým povídá. Okamžitě to šel říct králi. Když však do věže přišli, žádného člověka tam kromě prince nenašli. Byl tam jen ptáček, který seděl na okně. Král to však nenechal jen tak a přikázal komorníkovi, aby prince sledoval. Komorník zjistil, že ptáček, který létal k princi, mluvil, a navzdory princovým prosbám chtěl ptáčka zavřít do klece a zabít. Už by se mu to i podařilo, najednou se však stala nevídaná věc.

Ptáček se proměnil v překrásnou spanilou princeznu. Princ, komorník, ale i král zůstali stát v němém úžasu. „Jsem princezna ze sousední země a přišla jsem vysvobodit prince, kterého zde vězníte kvůli tomu, aby se nemohl stát králem. Odejděte, milý princi, se mnou a zapomeňte na roky strávené v této věži.“ Princ nadšeně souhlasil. Odešel s princeznou do její země, oženil se s ní a stal se králem.

Na jejich zámku postavili spoustu domečků pro ptáčky, ale ani jeden z nich nemluvil lidským hlasem a ani princezna se už víckrát na ptáčka neproměnila.