O mlsné koze

Sedlák měl kozu a ta byla tuze mlsná. Jednoho dne ji vedla selka na pastvu. Když přišla domu, ptal se sedlák kozy: „Nu, kozičko, jak jsi se napásla?“

„Tak, kozičko, jak jsi se napásla?“

„Co, napásla. Nic jsem se nenapásla. Selka seděla se mnou na suché mezi a já nic nedostala. Mám hlad.“

Sedlák šel za selkou a pořádně jí vynadal, že kozu nenechala napást.

Druhý den šla s kozou dcera a na nejtučnější pastvu ji vedla, aby jen nenaříkala, že má zase hlad. Večer spolu přišly domu a sedlák se ptal: „Nu, kozičko, jak jsi se napásla dnes?“

„Co napásla. Míň než včera, holka si hrála a já byla na suché mezi. Mám ještě větší hlad.“

Sedlák šel a dceři vynadal víc než své ženě.

Třetí den vzal sedlák kozu a vedl ji sám na nejlepší pastvu jakou znal, aby si koza pochutnala. Když s ní přišel domu, povídá: „Tak co, kozičko, dnes jsi se konečně hodně napásla?“

„Ale co napásla. Nedal jsi mi taky žádné dobroty, mám hlad.“

„I ty bezedná potvoro mlsná, tak ty tak. Počkej, já ti dám dobroty,“ rozzlobil se sedlák, vzal hůl a chtěl kozu pořádně potrestat. Koza se bránila tak, že jí jen půl hřbetu odřel, a potom ji vyhnal ze statku, aby ho víc nehněvala. Napůl odřená koza vběhla do lesa a tam se schovala v liščí noře.

Liška přišla brzy domů a velmi se zhrozila, když tam bylo tak podivné zvíře, které předtím nikdy neviděla. V té tmě kozu nepoznala.

„Kdo je to v mé ložnici?“ volá dovnitř.

„Já, koza rohatá, napolo odřená. Nikoho sem nepustím, každého potrkám,“ odpověděla koza.

Liška se lekla hlasu a couvala zpátky. Smutná sedla nedaleko díry a přemýšlela o nenadálé události. Tu vidí před sebou škvora v zemi se vrtat a mrzutá ho odhodila prackou od sebe.

„Jen se na mě nehněvej a pryč mě neodhazuj, možná že bych ti mohl od tvé mrzutosti pomoct!“ ozval se červíček.

„Když si sama nevím rady, jak bys mi, ty bídný červíčku, mohl pomoci?“ rozmrzela se liška.

„Já vím, že tě mrzí to zvíře v tvé jeskyni a že si s ním nevíš rady. Tak já tedy půjdu do jeskyně a uvidíš, že hned bude venku.“

Škvor šel do díry, vlezl koze do ucha, kousl ji a ta v rychlosti utíkala z díry ven. Teď teprve liška viděla, že je to jen obyčejná koza, a dala koze pořádně za vyučenou.

Když by si koza tolik nevymýšlela, mohla se pást u sedláka spokojeně a napořád. Tak se celá polámaná musela spokojit s bodláčím a tvrdou trávou na kraji lesa.