O krávě Matyldě, která bude mít bratříčka

Ve vesnici téměř na konci světa žila malá kravička Matylda se svými rodiči. Matylda byla velmi šťastná, protože trávila veškerý čas na pastvině, kde si mohla hrát se svými kamarády.

Jednoho dne, když Matylda přišla domů na večeři, všimla si, že na stole byla spousta dobrot a nebyla ani neděle, ani svátek. Jako dezert ještě maminka připravila čokoládovou zmrzlinu s karamelovou polevou, která Matyldě obzvlášť chutnala. Bylo to docela zvláštní, protože takový dezert se objevoval jen při zvláštních příležitostech, jako jsou narozeniny nebo Vánoce.

V tento den se s ní však rodiče chtěli podělit o šťastnou novinu:

„Budeš mít bratříčka, holčičko! Maminka a tatínek se mají moc rádi a brzy se nám narodí chlapeček. Teď pro něj musíme vymyslet jméno,“ řekla Matyldina maminka. 

Naše malá hrdinka byla velmi šťastná. Vždycky snila o tom, že bude mít bratříčka, se kterým si bude hrát. Už se těšila, až o tom bude vyprávět svým kamarádkám!

Několik následujících týdnů uběhlo velmi rychle. Břicho maminky se stále zvětšovalo, tatínek připravoval pokoj pro nastávajícího potomka a Matylda vybírala barvu stěn jeho příbytku a hračky pro svého malého bratříčka. Celá rodina také jednomyslně vybrala jméno pro mládě.

Krátce nato se narodil František. Byl přesně tak malinký a roztomilý, jak si ho Matylda vysnila. Radost v domě nebrala konce. Po nějaké době však Matylda začala být stále smutnější. Rodiče na ni měli méně času než dříve, protože se museli věnovat Františkovi. Maminka byla velmi unavená, protože František zřídkakdy spal celou noc, často plakal a potřeboval neustálou péči.

Matylda se dokonce cítila odmítnutá a jednoho dne si myslela, že ji rodiče už nemají rádi.

Zaplavil ji takový smutek, že nedokázala zadržet slzy. Když takhle večer ležela na seně a tiše plakala, přišla k ní maminka.

„Proč jsi ještě vzhůru, andílku? A proč pláčeš, co se stalo?“ Zeptala se.

„Pláču, protože už mě nemáš ráda, teď ti záleží jen na Františkovi,“ zašeptala Matylda.

„Víš, že to není pravda. Ty si to nepamatuješ, ale když jsi byl malá jako František, málokdy jsi spala celou noc a my jsme k tobě s tatínkem vstávali. To brzy přejde, a až bude František trochu starší, budete si spolu moci hrát, jak jsi si vždycky přála. Každopádně už teď mi můžeš pomáhat s péčí o něj. Zítra ti všechno ukážu. Líbilo by se ti to?“ Maminka se usmála a přitulila se k Matyldě.

„Moc chci, mami,“ Matylda si utřela slzy a spokojeně odpověděla.

Druhý den maminka nechala Matyldu, aby jí pomohla hlídat bratříčka, a Matylda se poprvé po dlouhé době cítila šťastná a zodpovědná za Františka, jako jeho starší sestřička. Moc se těšila se, až si budou s bratříčkem hrát, až trochu vyroste.