Byl jednou jeden král. Tohoto krále měli lidé rádi a považovali jej za moudrého a spravedlivého. O jeho správných rozhodnutích se mluvilo po celé zemi a každý chtěl znát jeho názor, každý si k němu chodil pro radu.
Nikdo však nevěděl, že král měl jedno tajemství. Král měl totiž kouzelnou korunu. Když si ji nasadil na hlavu, hned byl moudrý a věděl všechno. Když ji na hlavě neměl, nevěděl nic. A takto si král vládl měsíce a roky a všichni byli spokojeni. Král byl spokojen, že ho lidé obdivují a mají rádi, a lidé v království byli spokojeni, protože měli tak moudrého krále.
Jednoho dne se však stalo neštěstí. Kouzelná koruna zmizela. Král byl rozzlobený a přikázal prohledat celý zámek, zkontrolovat všechny pokoje a každého sluhu. Někdo ji musel ukrást. Královi rádci v tom neviděli velký problém. Radili mu, aby si dal udělat novou korunu – zlata a diamantů má přece dost. Nová koruna může být ještě krásnější a dražší než ta předchozí. Král však věděl, že nová koruna už nebude kouzelná a on s ní nebude moudrý. Bál se, že to všichni odhalí.
A taky že to i odhalili. Král se zpočátku bránil, odkládal královské povinnosti a vymlouval se na nemoc. Později však už musel začít pracovat. Jenže jak nyní král pracoval! Nevěděl vůbec nic, dával špatné rady a dělal špatná rozhodnutí. Bez koruny nebyl moudrý.
Lidé byli nespokojení, ale skutečně se rozzlobili až tehdy, když král vyhlásil válku sousednímu království. Kdyby byl moudrý, nikdy by to neudělal! Rozzlobený dav lidí vtrhl do zámku, krále spoutal a uvěznil.
Novým králem se stal jeho mladší bratr. Možná si myslíte, že to on ukradl kouzelnou korunu, aby ukázal, jaký je jeho bratr hloupý. No to už dnes nevíme. V každém případě, kouzelná koruna se už nikdy neobjevila a nový král vládl bez koruny. Nosil vždy jen obrovský klobouk.
Dává to na myšlenku.