Mlynář Pepík měl kocoura. Ten byl však velice líný. Za celý svůj život nechytl ani jednu jedinou myšku, jen jedl a spal. Podle toho také vypadal – tlustý a neohrabaný. Protože mlynář byl moc starý, brzy zemřel. Teď se neměl, kdo starat o kocoura.
Misky byly prázdné a poprvé měl hlad. Začal si uvědomovat, že nemůže jen ležet a spát, jak byl zvyklý. Lovit však neuměl, nikdy to nepotřeboval. Nic mu však nezbývalo a vydal se chytat myši. Protože byl tlustý, myši mu utíkaly a smály se mu. Kocour si uvědomil, že musí se sebou něco udělat. Večer se sebral a běhal okolo stavení.
Zpočátku pomalu, ale postupně zrychlovat. Tak shodil nadbytečná kila a dostal se do kondice. Následujícího dne se mu myši zase smály. To ale netrvalo dlouho. Kocour vyběhl a jednu chytil. Hned měl něco k snědku. Více mu také chutnalo než, když měl bezpracně plnou misku nachystanou mlynářem.
