O koblížkovi

Audio verze pod pohádkou 👇

Na samém okraji vsi u lesa žili v malé chaloupce dědeček s babičkou. Společně si den za dnem hospodařili a čas od času upekla babička dědečkovi nějakou dobrotu. Jednoho rána se dědeček probudil s nepřekonatelnou chutí na koblihu. Poprosil tedy babičku, zda by mu ji nepřipravila.

Babička by dědečkovi ráda vyhověla, ale zrovna doma neměla žádnou mouku. Mlsný dědeček měl ovšem hnedle řešení: „Babičko, pozametej po sýpce všechny zbytky mouky, jistě jí bude nakonec dost.“ Babička to udělala a opravdu nametla dost mouky akorát na jeden koblížek pro dědečka. Přidala k mouce droždí, mléko a vajíčko, trochu osladila, vymíchala hladké těsto a nechala jej vykynout. Poté přidala výbornou domácí marmeládu a vytvarovala buclatý koblížek, který zprudka na másle dozlatova osmažila. Koblížek byl jedna báseň. A jak voněl! Byl ale ještě příliš horký, proto ho dala babička na okýnko trochu vychladnout.

Zatímco koblížek pomalu chladnul, začala mu být dlouhá chvíle. Rozhodl se, že seskočí z okna a uteče do světa. Vzal to cestičkou rovnou do lesa. 

Brzy narazil na zajíce ušáka. Ten zastříhal ušima a mlsně se olíznul. „Nejez mě, zajíčku, zazpívám ti písničku,“ pravil mu ovšem koblížek a dal se do zpěvu.

„Já, malý koblížek,
po sýpce smetený, 
marmeládou plněný, 
na másle smažený, 
na okýnku chlazený, 
utekl jsem dědovi, 
utekl jsem babičce 
a tobě, zajíci, uteču jakbysmet!“

Jen dozpíval poslední notu, odkutálel se koblížek plnou rychlostí pryč, než si zajíc stihl uvědomit, která bije.

Nekutálel se ale dlouho, když narazil na vlka šediváka.

„Vrrrr, vrrr,“ zavrčel vlk a vycenil na Koblížka zuby.

„Vlku, nejez mě, zazpívám ti písničku.“ Vlk neochotně zavřel tlamu a podezíravě sledoval koblížka, co se bude dít. Jak koblížek zpíval, zaposlouchal se a přivřel oči. 

„Já, malý koblížek, 
po sýpce smetený, 
marmeládou plněný, 
na másle smažený, 
na okýnku chlazený, 
utekl jsem dědovi, 
utekl jsem babičce, 
utekl jsem zajíci a tobě, vlku, uteču jakbysmet!“

Vlk ani nestihnul otevřít oči a koblížek už byl odkutálený kdovíkde. Jak se tak kutálel, potkal medvěda chlupáče. A ten už po něm natahoval svou obrovskou, chlupatou pracku. Koblížek se ale nenechal vyvést z rovnováhy a hned halekal: „Nejez mě, medvěde, poslechni si raději mou písničku!“ A spustil: 

„Já, malý koblížek, 
po sýpce smetený, 
marmeládou plněný, 
na másle smažený, 
na okýnku chlazený, 
utekl jsem dědovi, 
utekl jsem babičce, 
utekl jsem zajíci, 
utekl jsem vlkovi 
a tobě, medvěde, uteču jakbysmet!“

A byl fuč.

Chvíli se kutálel a narazil na lišku ryšku podšitou. Ta jej hned pochvalně obhlížela a nešetřila lichotkami: „Jak jsi voňavý, koblížku! A tak kulaťoučký a leskloučký!“

Koblížek už naučeně spustil svou písničku:

„Já, malý koblížek, 
po sýpce smetený, 
marmeládou plněný, 
na másle smažený, 
na okýnku chlazený, 
utekl jsem dědovi, 
utekl jsem babičce, 
utekl jsem zajíci, 
utekl jsem vlkovi, 
utekl jsem medvědovi 
a tobě, liško, tobě uteču jako nic!“

„To byla tak hezká písnička, koblížku,“ ohodnotila jeho zpěv hned liška, „škoda, že už jsem tak stará a špatně slyším. Nemohl bys mi vyskočit na čumák a zazpívat ji ještě jednou? To bych ji lépe slyšela.“

Koblížek ještě o něco více nakynul, jak se dmul pýchou, že mu liška chválí zpěv. Bez dalšího přemýšlení vyskočil lišce na čumák, aby sklidil další pochvalu, a začal svou písničku:

„Já, malý koblížek,
po sýpce…“

A vtom liška udělala chramst a koblížka spolkla.

---