O kapříkovi a neposlušném rybáři

Ve vrbovém údolí byl velký rybník. Žilo v něm hodně ryb. Kapři i sumci. Jednou v neděli se měla stát v rybníce velká událost. Měli se vylíhnout malí kapříci. Ostatní rybky se nemohly dočkat. Těšily se, až se objeví první jikry. A až trošku nabobtnají a vyrostou, budou z nich mladí kapříci. Rybky jim pak ukážou celý rybník a budou s nimi dovádět.

Nakonec se všichni dočkali. Jikry se uložily mezi vodní rostliny. Všichni měli velkou radost. Žabky kuňkaly uvítací písně, ptáčci to rozhlašovali po okolí a sumci kapříkům gratulovali. Uběhl nějaký čas a z jiker vyrostli mladí šikovní kapři. Plavali v rybníce a všemu novému se moc rádi učili.

Jeden z nich byl ale obzvláště zvědavý. Byl to ten nejmenší ze všech. Kapřík Pepík. Plaval všude, vlezl do všech zákoutí rybníka, pod každý kamínek, pod každou řasu. Nebylo místo, kde by to kapřík Pepík neprozkoumal.

Jednoho dne, když takhle kapřík Pepík plaval v rybníce, něco se před ním najednou zjevilo. Viselo to na nějakém provázku, pohupovalo se to ve vodě podle vlnek a vypadalo to náramně chutně. Užuž to chtěl mladý kapr ochutnat, když vtom ho zezadu zastavil výhružný hlas: „Pepíku, nedotýkej se toho! Stůj!!!“ Byl to jeho strýček sumec. Zastavil Pepíka právě včas.

Kapřík se na svého strýčka nechápavě podíval a zeptal se: „Strýčku sumče, proč to nemůžu ochutnat? Vždyť je to v rybníce, takže to je k jídlu. Podívej se, jak to krásně vypadá.“ Strýček sumec mladému kapříkovi vysvětlil, že je to nástraha od rybáře a že kdyby to chtěl zkusit, může se napíchnout na ostrou špičku a už se nevyvleče. Rybář ho vytáhne z rybníka ven a bude zle. Navíc Pepíkovi vysvětlil, že tady v rybníce je zákaz lovení. Takže ten rybář, který je chce nalákat a chytit, tu nemá co dělat. Na kraji rybníka visí velká cedule, která rybaření tady zakazuje.

„Víš, co děláme s rybáři, kteří chtějí rybařit i přes zákaz? Koukej, to se nasměješ!“ pousmál se strýček sumec. Našel v rybníce chomáček řas a zabalil je do bahna ze dna rybníka. Připlaval k nástraze, opatrně ji sundal a místo toho tam nasadil řasy s bahnem. Pak za provázek zatahal. Rybář si myslel, že se chytla rybka, a tak rychle začal provázek svíjet k sobě. Pepík i strýček sumec slyšeli nejdříve, jak se rybář raduje, že něco chytil, ale pak po chvíli, jak láteří nad tím, co to má na udici. Řasy a bahno.

Kapřík i strýček sumec se za břicho popadali, jak rybáře napálili. Jednou za čas se to i dokonce zopakovalo. Rybář, který měl lovení ryb zakázané, nahodil udici s nástrahou a čekal. Kapřík Pepík se strýčkem sumcem mu tam vždy něco za tu nástrahu darovali. Jednou mu tam napíchli starou botu, jindy konzervu, kterou našli na dně rybníka. Takhle se aspoň zbavovali odpadků, které občas nějaký člověk v rybníce zapomněl, nebo do rybníku zahodil. Strýček sumec i kapřík Pepík tak spolu uklidili rybník a navíc neposlušného rybáře naučili, že zákazy se mají poslouchat.