V našem paneláku bydlela jedna holčička, jmenovala se Elenka. S Elenkou jsem se setkala před jedním obchodem v polovině prosince. Dívala se do vyzdobeného výkladu a mračila se. Když jsem se jí zeptala, proč se mračí, odpověděla mi, že ona Vánoce neslaví. Neslavit Vánoce? A to se dá? To se může? Proč?
Elenka mi vysvětlila, že na Vánoce má být rodina pohromadě. Pokud rodina pohromadě není, Vánoce to nejsou. I když bude stromeček, dárek a také bramborový salát. „A kdo bude z tvé rodiny na Vánoce chybět?“ zeptala jsem se, přestože jsem už odpověď tušila, protože Elenku jsem potkávala na ulici jen s mámou. „Táta nebude doma,“ řekla. „Je voják. Nyní je velmi, velmi daleko a pomáhá tam jiným lidem, protože v jejich zemi je válka. Dokud se nevrátí, nechci žádné Vánoce.“ Potom se rozloučila a odešla pryč.
Za měsíc, někdy v lednu, jsem se s Elenkou setkala znovu. Čekala na autobus. Poznala mě a zamávala mi. Popošla jsem k ní a zeptala jsem se jí, jak se má. Zajímalo mě také, jestli přece jen ty Vánoce neslavila. „Slavila!“ vykřikla s radostným úsměvem. „Slavila? Tak táta přece jen přišel domů?“ „Ne, ne, bylo to takhle… Já vám to povím.“ Jelikož nám autobus ještě nejel, přisedla jsem si k ní na lavičku a Elenka začala vyprávět:
„Na Štědrý den jsem nechtěla vylézt z postele. Marně na mě máma křičela, nepomáhala jsem jí ani s úklidem, ani se zdobením, ani s vařením. Zapřísahala jsem se totiž, že na vánoční stromeček se ani nepodívám a nebudu jíst ani žádné vánoční dobroty. Chudera máma, musela všechno dělat sama. Já jsem celý den ležela v posteli. Potom přišel čas večeře, ale ani tehdy jsem nevylezla z postele. Až tehdy jsem zaslechla hlas.
Hlas mého otce. Ozýval se z kuchyně. Vystřelila jsem z postele a vřítila jsem se do kuchyně. Samozřejmě že tam nebyl. Na jeho místě u stolu byl však položen nový notebook a v tom notebooku byla jeho tvář, která se na mě usmívala.
Když už ne živě, tak aspoň takhle jsme byli na Vánoce spolu. Řekla jsem si tedy, že tohle se počítá také, a spokojená jsem začala slavit Vánoce. A k tomu, že jsem s ničím mámě nepomohla, jsem se otci nepřiznala. A nebonzla mě ani máma. “
