Kdysi dávno, když byl svět ještě plný králů, princezen, strašidel a čarodějnic, bylo úplně normální, že se ze zámku ztratila princezna. Z vedlejších království se sjížděli princové, aby ji našli, zachránili a dostali ji za ženu i s půlkou království a žili šťastně až do smrti.
Tak tomu bylo i tehdy, kdy se ze zámku ztratila princezna Karolínka. Uneslo ji strašidlo, které bydlelo v zámku v hlubokém lese, protože muselo splnit svou povinnost napsanou v pravidlech pro řádná strašidla, a to alespoň jednou v životě unést princeznu. Karolínka byla moc ráda, protože se doma hrozně nudila, a představa strašidla a prince, který o ni bojuje, byla zábavná a vzrušující.
Strašidlo ji provedlo po svém velkém zámku, ukázalo jí krásnou komnatu s obrovskou postelí a tisícem podušek, a potom také jídelnu, kde bylo na stole plno výborného jídla.
„Je tady pořád, takže můžeš jíst, co chceš, kolik chceš a kdy chceš. Ale pozor, abys neztloustla,“ poučilo Karolínku strašidlo.
„A co tady budu dělat?“ zajímalo princeznu.
„Budeš si se mnou hrát.“
A taky že jo. Princezna se strašidlem běhala celé dny po zámku, hráli na schovávanou a stavěli hrady z polštářů, večer si povídali pohádky a chodili spát do stejné postýlky.
Jenže jednoho dne na brány zámku zaklepal udatný princ, že prý si přijel pro princeznu. Ta se vyklonila z okna a když viděla, jak princ pyšně sedí na svém oři, zavrtěla hlavou.
„Ten se mi ale vůbec nelíbí. Nechci ho, radši tady zůstanu s tebou.“
A tak princ odjel s nepořízenou a jestli princezna ještě neumřela, tak se strašidlem na zámku stavějí polštářové hrady dodnes.
Moc hezké pohádky, jen synovi vadí že jsou krátké. Byla by nějaká delší?!
Delší pohádky jsou v plánu – z knižních předloh, jen toho času je málo … 🙂