Líza byla děvče na vdávání. Byla nejhezčí ze vsi, měla dobré srdce a také se uměla k práci řádné postavit. Měla však jednu chybu, byla neuvěřitelné hloupá. Lidé na trhu si z ní tropili legraci a vždy ji při nákupu nějak napálili.
Jednou ji prodali děravý hrnec, podruhé vola místo krávy, ale Líza si z toho nikdy nevzala ponaučení. Po nějaké době přijel do vsi tovaryš Jura. I netrvalo dlouho a do Lízy se zamiloval. Slovo dalo slovo a to měsíce byla veselka. Protože byl z bohaté rodiny, přivezl si k Líze krávu a měšec dukátů. S Lízou však dlouho nepobyl, neboť byl povolán do služby na zámek.
Jak se po půl roce vrátil, nestačil se divit. Svou krávu nenašel. Tu od Lízy vyloudil sedlák Martin s tím, že když ji pustí na louku o úplňku, na druhý den se jí narodí tucet telat. Jakmile však Líza krávu na toto místo přivedla, už tam číhal Ondřej a sotva odešla, stračenu odtáhl do své chalupy.
To už bylo i na Juru příliš. Rozhodl se, že Lízu naučí, jak jednat s lidmi a nebýt tak důvěřivou. Každý den ji zkoušel, jestli se nenechá napálit. Když nebyl doma, tu za ni poslal tetku kořenářku, která chtěla prodat plesnivé houby, tu za ní poslal souseda řezníka, který jí měl ošidit na mase. Však byl s nimi domluvený, že nepřijdou zkrátka. A když Lízu nachytali, vysvětlil jí, co se stalo. Líza byla den za dnem rozumnější.
Jurova trpělivost se vyplatila, neboť jeho žena se pak nenechala tak snadno napálit a jak šla na trh nakupovat, mnohdy dokonce usmlouvala nižší cenu.
