O dvou princeznách

Bylo nebylo… Za devatero řekami a devatero horami stálo jedno království. Bydlel v něm moudrý král se svou královnou. Spolu měli dvě dcery. Obě princezny byly moc krásné a chytré. Obě měly dlouhé vlasy, které se jim nádherně vlnily. Vždycky nosily krásné šaty. Na každého se usmívaly a byly moc přátelské a milé. Rády chodily na zahradu a zpívaly si a tančily mezi stromy a květinami. Moc krásně jim to šlo. Když tančily, vypadalo to, jako by se ani nedotýkaly země. Vše dělaly s radostí a úplnou lehkostí.

O tom, jak moc jsou krásné a chytré, se dozvěděli všichni v okolí. Každý princ chtěl princezny poznat. Když byly princezny už velké, král se rozhodl uspořádat bál. Rozeslal pozvánky do nejvzdálenějších okolních království. Dokonce i do vesnic. Chtěl, aby přišlo co nejvíc nápadníků pro jeho dcerky princezny. V království to byla velká sláva. Zdobila se okna. Na dveře se rozvěšovaly květiny. Na hradbách se tyčily vlajky. Peklo se spousta koláčů a vařila se nejlepší jídla.

Když nastal ten velký den, kdy se měl konat bál, otevřela se obrovská vrata a do království začalo chodit spousta lidí. Všichni se moc těšili. Večer se všichni shromáždili v obrovském sále. Bylo tam několik stolů s jídlem, všechno krásně nazdobené a král s královnou seděli na svém trůně. Pak se král postavil, zatleskal a ukázal hudebníkům, že mají začít hrát uvítací píseň.

V tu chvíli, když začali hrát, po velkých točitých schodech pomalu dolů kráčela jedna z princezen. Měla nádherné šaty a vypadala půvabně. Usmívala se a pomalu sešla dolů. Všichni ji potleskem přivítali. Za chvíli se na schodech ukázala její sestra. Druhá princezna. Stejně krásná jako ta první. Stejně laskavá a půvabná. Ale byla moc nervózní. Když sestupovala po schodech dolů, zakopla a spadla až na zem. Tak moc se zastyděla. Rychle se zvedla a utekla do nebližší komnaty.

Po chvíli někdo klepal. „Nechte mě prosím být,“ ozvala se princezna. „Princezno, netrap se. Vím, že se stydíš, ale to se může stát každému. Vždyť i princezny jsou jen dívky, které mohou spadnout.“ Princezna byla zvědavá, komu ten milý hlas patří. Pomalu otevřela dveře a spatřila mladého muže, který se na ni pěkně usmíval. Vzal ji za ruku a protančili spolu celý večer.

Později si princezna toho mladíka zamilovala. Nejen protože byl hezký, ale hlavně protože jí ukázal, že každému se může někdy stát něco, za co se stydí. Důležité je znovu se postavit a nesmutnit z toho.