V jedné vsi žil chlapec. Byl to pastýř a každý den vodil na louku stádo oveček. Tam je hlídal, kdyby se náhodou objevil vlk. Jenže vlk se nikdy neobjevil a chlapec se začal na pastvě hrozně nudit. Honit se za motýly už ho nebavilo, a tak vymyslel strašně hloupý nápad, jak zahnat nudu a pobavit se.
„Pomoc! Pomoc!“ křičel jako na lesy. „Vlk! Je tady vlk!“
Křičel tak silně, že ho uslyšeli lidé ve vsi. Ti se hned přihnali, aby vlka zahnali a ovečky tak ochránili. Jenže když přiběhli na louku, vidí ovce, jak se poklidně pasou, a mladého pastýře, jak se směje, div se nerozsype.
„He, he, he, to je švanda! Měli byste se vidět, jak jste se tvářili!“ řehtal se na celé kolo chlapec.
To se ví, že lidem z vesnice se to nelíbilo ani trochu. Velmi se rozzlobili a nejradši by mu snad i nařezali na zadek. S nadávkami se vrátili zpátky do vesnice.
Chlapci se tahle hra tak zalíbila, že si na druhý den řekl, že to zkusí znovu.
„Pomoc! Pomozte někdo! Přišel vlk!“ křičel zase, jak nejhlasitěji dovedl.
Lidé z vesnice se zase seběhli, aby vlka vyhnali. Ale opět přiběhli zbytečně. Chlapec si z nich znovu jen vystřelil.
„To jsou ale hloupé žerty,“ povídali naštvaně a nechali chlapce svíjet se smíchy v trávě.
Jenže třetí den se to stalo. Když chlapec vyhnal své stádo na louku, od lesa přiběhl vlk i s celou smečkou.
„Pomoc! Pomoc! Vlci jsou tady!“ volal stále dokola, tak naléhavě, že by se i kámen nad ním ustrnul.
Ale lidé ve vsi jako by ohluchli. Kdepak, neohluchli. Slyšeli chlapcovo volání, ale říkali si: „No jo, už si z nás zase dělá legraci. Tentokrát mu ale nenaletíme.“
A tak nikdo na pomoc nepřišel a vlci chlapce připravili o všechny ovečky. Od té doby už si chlapec z nikoho netropil hloupé žertíky. Zjistil totiž, že když někdo lže, nikdo mu pak nevěří, ani když zrovna náhodou říká pravdu.
